🇨🇿 ADA and moc

Mnoho lidí vnímá decentralizaci pouze na úrovni síťového konsensu, kde se rozhoduje o přidávání nových bloků do blockchainu. To je pouze ta nejviditelnější část, o které se často mluví a která je do jisté míry měřitelná. Decentralizace je založena na softwaru, který si výrobci bloků (provozovatelé poolu) a další účastníci instalují do svých počítačů. Veškerý software obsahuje chyby a musí být aktualizován a upgradován. Kdo má právo rozhodovat o změnách zdrojového kódu? Opravy chyb a nové funkce implementuje tým. Je zřejmé, že pokud decentralizace závisí na softwaru, musí existovat nějaký mechanismus pro provádění změn zdrojového kódu transparentním a v ideálním případě decentralizovaným způsobem. Staking umožňuje delegovat mince ADA na pool, kterému důvěřujete, aby vaším jménem vytvářel bloky. Decentralizovaná správa umožní držitelům mincí ADA rozhodovat o projektu Cardano.

TLDR:

  • Ten, kdo financuje vývoj, také rozhoduje o tom, na čem se bude pracovat.
  • Externí financování vývoje protokolu by mohlo být nebezpečné, protože by mohly vzniknout netransparentní a pochybné mocenské struktury.
  • Cardano bude díky projektové pokladně soběstačný systém.
  • Jakmile bude komunita moci navrhovat a hlasovat o návrzích na zlepšení Cardana (CIPs), stane se plně decentralizovanou a v podstatě nezávislou na týmu IOG.
  • Skin in the game je velmi důležitým aspektem hlasování.
  • Hlasování na základě IP adres nemůže fungovat, protože jeden subjekt může přidělit velké množství IP adres.
  • Držitelé mincí ADA se mohou podílet na řízení aniž by museli provozovat vlastní plnohodnotný uzel.
  • Nemít žádnou správu je v rozporu s principem decentralizace.

Voltairova éra

Údržba a vývoj softwaru jsou náročné na čas a lidské zdroje. Proto je nezbytné zajistit financování. V rámci každého blockchainového projektu, ať už jde o Cardano, Bitcoin nebo Ethereum, je důležité se ptát, kdo financuje a řídí vývoj protokolu. Ve většině případů ten, kdo financuje vývoj, také rozhoduje o tom, na čem se bude pracovat. Vývoj softwaru vyžaduje koordinaci vývojářů. Pokud by si každý samostatně upravoval části zdrojového kódu podle libosti, mohl by do něj vnést kritické chyby nebo nekompatibilitu mezi verzemi. Někdo musí vývoj řídit a rozhodovat o tom, jaké změny ve zdrojovém kódu přijmout a jaké ignorovat. Kontrolu nad zdrojovým kódem na serveru GitHub má jednotlivec nebo malý počet lidí. Ten v podstatě určuje základní implementaci protokolu, kterou ostatní akceptují.

Externí financování vývoje protokolu by mohlo být nebezpečné, protože by mohly vzniknout netransparentní a pochybné mocenské struktury. Cardano má projektovou pokladnu, která bude sloužit k financování vývoje projektu. Cardano bude soběstačný systém nezávislý na externím financování. To neznamená, že fond rizikového kapitálu nemůže financovat vývoj vylepšení. Projekt však bude soběstačný.

Mince ADA z monetární expanze a transakčních poplatků poplynou do projektové pokladny. Tento zdroj tedy teoreticky nikdy nevyschne. Pokud je financování zajištěno, musí být nastaveny procesy, které umožní držitelům ADA rozhodnout, jaké změny financovat a kdo je bude realizovat. To je podstata éry Voltaire. Držitelé ADA mohli a mohou i nadále hlasovat v rámci projektu Catalyst. Pokud jste někdy hlasovali, máte dobrou představu o tom, jak by to mohlo v budoucnu fungovat. Catalyst má své specifické problémy a některé procesy je třeba upravit. Catalyst vnímám jako experiment a přípravu komunity na on-chain governance.

Držitelé ADA budou mít hlasovací práva. V éře Voltaire přibude možnost, aby účastníci sítě předkládali návrhy na zlepšení Cardana (CIP), o kterých budou moci zúčastněné strany hlasovat, a to s využitím již existujícího procesu stakingu a delegování. Cardano se tak stane plně decentralizovaným a v podstatě nezávislým na řízení týmu IOG. Projekt bude v rukou komunity, která bude zodpovědná za jeho budoucí vývoj.

Jaké řízení je nejlepší?

Je hlasování na základě mincí ADA tou nejlepší cestou? Upřímně řečeno, to nikdo neví, protože s tím nemáme žádné historické zkušenosti.

Satoshi ve svém white-paperu považoval PoW za nejlepší možné řešení z hlediska rozhodování. Poukázal na to, že hlasování založené na IP nemůže fungovat. To dává smysl, protože jeden subjekt může získat velké množství IP adres. To znamená, že hlasování založené na běžícím netěžebním uzlu není dostatečně bezpečné a jeden subjekt může tento typ hlasování zásadně ovlivnit ve svůj prospěch.

Vlastní kůže ve hře (skin in the game) je velmi důležitým aspektem hlasování. To vychází z předpokladu, že vlastník mincí ADA bude hlasovat v nejlepším zájmu protokolu. Špatné rozhodnutí může mít negativní dopad na hodnotu mincí ADA, tedy na bohatství hlasujícího.

Satoshi pravděpodobně nepředpokládal, že většina plných uzlů Bitcoinu bude netěžebních. Provozovatelé plných uzlů nemají žádná hlasovací práva týkající se vývoje protokolu Bitcoin. Pokud by k takovému hlasování došlo (a stalo se), jeden subjekt by jej mohl poměrně levně zásadně ovlivnit prostřednictvím získání velkého počtu IP adres. V síti Bitcoin o zásadních změnách protokolu rozhodují těžaři. Ti mají kůži ve hře, takže je vše zdánlivě v pořádku. Problém je, že zájmy těžařů nemusí být v souladu se zájmy držitelů mincí BTC. Těžba je navíc relativně centralizovaná, takže počet osob, které rozhodují, je ve srovnání s počtem držitelů mincí BTC relativně malý.

Hlasování není v síti Bitcoin příliš běžné. Na vývoji protokolu se podílí společnost Blockstream a další společnosti a v komunitě se příliš nedebatuje o tom, které části zdrojového kódu se upravují. Mnoho členů komunity věří narativu, že Bitcoin se nemění. To může vyvolat dojem, že o změnách není třeba vůbec diskutovat. Možná proto se mnoho lidí nezajímá o to, jaký vliv má na Bitcoin společnost Blockstream nebo její generální ředitel Adam Back, a které fondy rizikového kapitálu platí vývoj.

Hlasování založené na mincích je přesně ten typ správy, kterého chtěl Satoshi prostřednictvím PoW dosáhnout, protože všichni hlasující mají kůži ve hře. Důležitým faktem je, že většina uživatelů nemá a nebude provozovat plné uzly. Je možné, že i zde byly Satoshiho předpoklady chybné. V ideálním případě by každý držitel mince měl mít svůj vlastní full node a těžil (nebo stakoval).

Držitelé mincí ADA se mohou podílet na správě, aniž by museli provozovat vlastní full node. To znamená, že každý, kdo má kůži ve hře a zájem podílet se na rozhodování o budoucím vývoji protokolu, není z hlasování vyloučen kvůli vysokým hardwarovým nárokům.

Výhodou sítí PoS, jako je Cardano, je, že nerozdělují hlasující na dvě skupiny, jak to vidíme u Bitcoinu, tj. těžaře a vlastníky mincí. V síti Cardano jsou vlastníci mincí zároveň zainteresovanými stranami, tj. těmi, kdo mají právo hlasovat.

Zachování jedné zájmové skupiny považuji za naprosto zásadní. Provozovatelé poolu sice mohou mít trochu jiné zájmy než ostatní držitelé ADA, ale lze bezpečně předpokládat, že provozovatelé poolu nikdy nebudou držiteli většiny mincí. Zájmy a názory provozovatelů poolů se navíc mohou lišit. Naštěstí jich je v ekosystému Cardano mnoho.

Názory na určité téma tak nebudou ovlivněny podnikáním určité skupiny. Pokud by se například hlasovalo o zavedení nekonečné inflace mincí ADA, neexistuje žádná skupina, která by měla ekonomický zájem na jejím prosazení. Pokud by neexistoval problém s rozpočtem na bezpečnost a poplatky by byly dostatečné k odměnění všech zúčastněných stran, návrh by nikdy neprošel.

Představte si, že by podobné hlasování o zavedení nekonečné inflace mincí BTC proběhlo v síti Bitcoin. Hlasovat by mohli pouze těžaři. Pokud by se jejich odměny snížily kvůli dalším halvingům, bylo by v jejich ekonomickém zájmu tuto změnu prosadit. Držitelé BTC by v podstatě neměli možnost jejich rozhodnutí zvrátit. Pokud by těžaři změnu odhlasovali, držitelům BTC by to příliš nepomohlo, pokud by došlo k forku blockchainu. Většina hash rate by zůstala u inflačního Bitcoinu. Neinflační Bitcoin by ve srovnání s novým konkurentem zůstal výrazně méně bezpečný.

Můžeme říct že menšina sledující své podnikatelské cíle v podstatě rozhodla o většině. Držitelům BTC mincí se rozhodnutí nemusí líbit. Ti však neměli možnost účastnit se hlasování a nemají možnost síť opustit, pokud většina těžařů opustí síť.

Fork blockchainu není nejlepší formou hlasování o změně, protože za sebou zanechává ghost-tokeny a ghost-blockchainy. Dochází k rozkolu v komunitě i v týmu a teoreticky i k menší bezpečnosti v důsledku poklesu hodnoty mincí. Cardano má hard-fork kombinátor, takže k forku blockchainu nikdy nedojde. Navždy bude existovat jen jedno Cardano se 45 000 000 000 mincí ADA.

Určitě má smysl vytvořit styl řízení, kde rozhoduje většina a menšina musí výsledek hlasování respektovat. Určitou nevýhodou je, že velryby budou mít vždy větší hlas. To znamená, že velryba může mít stejný počet hlasů jako například 10 000 malých zainteresovaných stran. S tím se bohužel v této fázi nedá nic dělat. Je v zájmu velryb i menších zainteresovaných stran, aby se přijímala rozhodnutí, která jsou pro Cardano výhodná. Zájmy velryb se tak obvykle nebudou rozcházet se zájmy menších zainteresovaných stran.

Žádné řízení

Má smysl nemít žádné řízení? Lidé stojící za projektem Ethereum, včetně Vitalika Buterina, nejsou myšlence správy na řetězci příliš nakloněni. Obávají se, že velké množství mincí může zůstat v rukou týmu nebo velryb, které pak budou mít navždy většinu. Skeptičtí jsou také k myšlence, že by se hlasování účastnilo velké množství zainteresovaných stran. To jsou legitimní argumenty.

Cardano mělo spravedlivé rozdělení mincí. Ale vždycky budou existovat velryby. Burzy drží velké množství mincí, které mohou zneužít k hlasování. V tuto chvíli není známo, zda tým IOG, Cardano Foundation a Emurgo použijí k hlasování vlastní mince ADA. Pro tým IOG nemá smysl hlasovat svými mincemi o CIPs, které sami navrhli a chtějí implementovat.

Co se týče nezájmu držitelů ADA o hlasování, to lze pravděpodobně vyřešit delegováním hlasovacích pravomocí na někoho jiného. Například na provozovatele poolu nebo odborníka na blockchainovou technologii, který je v komunitě vidět a jehož názory jsou relevantní.

Decentralizovaná správa je složité téma a budeme hledat odpovědi na mnoho otázek. Některé subjekty by se hlasování neměly účastnit. Naštěstí je možné využít on-chain data a analyzovat výsledky. Teoreticky je možné hlasy z burzy ignorovat, pokud komunita rozhodne, že hlasy z burzy by se neměly započítávat.

Pokud projekt nemá žádnou správu, musí v podstatě všichni držitelé mincí plně důvěřovat rozhodnutí, které tým učiní. Takto to nyní funguje u Etherea a do jisté míry to platí i pro Cardano. V síti Bitcoin se hlasuje pouze o velkých změnách, takže lze říci, že to do značné míry platí i pro Bitcoin.

Týmy samozřejmě jednají v nejlepším zájmu protokolu. Možnosti týmu jsou navíc do značné míry omezené, protože může měnit zdrojový kód podle svého uvážení, ale nakonec jsou to výrobci bloků, kteří sami rozhodují, zda novou verzi klienta přijmou a nainstalují. Lze říci, že určitá forma správy na úrovni přijímání změn ve zdrojovém kódu funguje.

Tým se vždy snaží vytvořit protokol tak, aby jej přijalo co nejvíce uživatelů. Existuje tedy jakási nepsaná smlouva mezi týmem a uživateli. Pokud tým provede změnu, se kterou uživatelé nesouhlasí, mohou prostě přestat projekt používat a přejít jinam. To lze také považovat za určitou formu akceptace změn. Je to však velmi podobné centralizovaným společnostem, kde např. uživatelé Facebooku nemohou rozhodovat o tom, jaké nové funkce se společnost Meta rozhodne vytvořit.

Absence správy je v rozporu se zásadou decentralizace. Řízení na úrovni protokolárního vývoje komplikuje skutečnost, že centralizace je nevyhnutelná. Kód píše malá skupina lidí, obvykle tým, který je řízen vedoucím. Vedoucí rozhoduje o odměnách pro vývojáře a ostatní členy týmu. Obtížné je najít správné spojení mezi týmem a vůlí uživatelů.

Nemít řízení v podstatě znamená chovat se jako běžná IT firma, která nabízí své služby uživatelům. V případě blockchainových sítí má společnost vliv pouze na software, ale ne na konsensus sítě. IT společnosti obvykle kontrolují infrastrukturu, na které služba běží. V případě blockchainu je infrastruktura tvořena uzly, které provozují nezávislí účastníci.

Je důležité vidět rozdíl mezi decentralizací na úrovni síťového konsensu a na úrovni vývoje softwaru. Všechny projekty uvedené v tomto článku jsou decentralizované na úrovni síťového konsensu, nikoli na úrovni vývoje softwaru.

Tým IOG se snaží změnit současný stav a decentralizovat Cardano na úrovni vývoje softwaru. Jinými slovy, oddělit tým IOG od Cardana. Tým IOG bude v podstatě jen společností, které bude komunita platit za konkrétní úkoly. Pokud budou chtít jiné společnosti implementovat určité úkoly, mohou se přihlásit a komunita se může rozhodnout, že jim za implementaci těchto úkolů zaplatí.

Závěr

Decentralizace řeší problém jediného bodu selhání. Každý tým je v podstatě bodem, který se může pokusit zneužít svou moc nebo na něj může být vyvíjen tlak zvenčí, například ze strany regulačních orgánů. Pokud se podaří dosáhnout decentralizovaného řízení, bude Cardano plně v rukou komunity. Nebude existovat tým, který by měl kontrolu nad zdrojovým kódem, ale zároveň by bylo možné komukoli zaplatit za vývoj protokolu. Komunita bude mít kontrolu nad projektovou pokladnou. Bude hlasovat o tom, jaké CIPy se mají implementovat, kdo bude práci vykonávat a za kolik. Charles Hoskinson zůstane generálním ředitelem týmu IOG, ale nebude mít v podstatě žádnou přímou kontrolu nad sítí Cardano. Komunita bude rozhodovat o tom, zda implementaci CIP přenechá týmu IOG.

Současný stav, kdy týmy mají kontrolu nad vývojem protokolů, je komunitami většinou akceptován. To však neznamená, že bychom měli být spokojení. Týmy představují riziko, pokud nevíme, co se děje v zákulisí, kdo financuje vývoj a na čem se pracuje. Komunita by měla být zodpovědná za řízení projektu. Některé problémy jsou technicky obtížně řešitelné a dovedu si představit, že nemusí být ochota je financovat. Kdo jiný než uživatelé sítě by měl rozhodovat o tom, na čem má tým pracovat? Pokud lidé chtějí, aby se zvýšila decentralizace nebo bezpečnost, měl by se tým těmito otázkami zabývat přednostně. Aby to fungovalo, musí existovat proces, který umožní komunikaci mezi komunitou a týmem. Zároveň musí být k dispozici finanční prostředky.

Existence mincí je závislá na síti, existence sítě je závislá na týmu. Pokud se projektové mince nepoužívají pro konsensus sítě, neexistuje zdroj, kolem kterého by se síť mohla decentralizovat. Na jakém základě by se měl decentralizovat tým? Logickou volbou jsou mince. Vlastníci mincí ADA vlastní Cardano, a to jim dává obrovskou rozhodovací moc nad infrastrukturou, která aspiruje na to stát se globálním sociálním a finančním operačním systémem. Něco takového lidstvo ještě nikdy nemělo. Všechny sítě a služby, které používáme, jsou řízeny centrálními subjekty. Blockchainové sítě to mohou změnit, ale pouze pokud se nám podaří decentralizovat nejen síť, ale i její vývoj.

Článek připravili Cardanians s podporou Cexplorer.

Originální článek v AJ: ADA and power | Cardano Explorer