Zastánci PoW tvrdí, že konsensus PoS centralizuje moc v rukou bohatých. Doslova říkají “bohatí bohatnou”. Bohatí prý mohou stakovat své bohatství, a protože jsou odměňováni, centralizují síť. Možná vás překvapí, že Bitcoin trpí úplně stejným problémem, a to ještě více než Cardano.
TLDR:
- Argument “bohatí bohatnou” platí spíše pro sítě PoW než PoS.
- V sítích PoW bohatí účastníci vytlačují chudé z podnikání. To vede k centralizaci moci.
- Těžba je výhodnější pro bohaté. Staking má rovné podmínky pro chudé i bohaté.
Příležitost zapojit se
Pokusím se vás přesvědčit, že argument “bohatí bohatnou” platí hlavně pro PoW sítě, jako je Bitcoin. Zhodnotíme náklady na vstup, rizika spojená s podnikáním, decentralizaci a bezpečnost, ale hlavně to, čí bohatství roste rychleji, zda chudých, nebo bohatých.
Staking a těžba jsou dva podobné koncepty, které mají stejný cíl - zajistit bezpečnost a decentralizaci sítě. “Účastník” bude v tomto článku jednotným označením pro stakera i těžaře. Účastník je osoba, která investovala svůj majetek, aby se mohla podílet na konsensu sítě a získat odměnu. Účastníky dělíme na dvě skupiny: bohaté účastníky, kteří si mohou dovolit investovat kolem milionu dolarů, a chudé účastníky, kteří si mohou dovolit investovat kolem deseti tisíc dolarů.
Těžba PoW vyžaduje vysoké vstupní náklady. Antminer S19 stojí 5-10 tisíc USD. Řada Antminer S19 je v současné době pravděpodobně nejlepším modelem na trhu pro těžbu bitcoinů. Chudší účastníci nemusí mít peníze na pořízení tohoto ASIC mineru a budou muset sáhnout po levnější variantě. Tím se však hned od začátku dostává do nevýhody, protože levnější zařízení jsou také méně výkonná. Bohatí tak mají při vstupu do tohoto odvětví jasnou výhodu.
Cardano při vstupu do podnikání nerozlišuje mezi bohatými a chudými účastníky. Každý musí zaplatit vratnou zálohu ve výši 2 ADA a 0,17 jako poplatek. Nezáleží na tom, zda účastník stakuje 20 000 ADA nebo 2 000 000 ADA. Do stakingu se může zapojit i velmi chudý účastník se 100 USD. Pro staking nejsou vyžadovány žádné další výdaje. Ne tak u těžby, kde účastníci musí platit náklady na energii, místnost pro HW, chlazení a další.
Těžba je riskantní podnikání, protože ceny energií jsou volatilní, zejména v této době. Ceny se navíc v jednotlivých zemích liší, takže na některých místech není těžba vůbec rentabilní. Mnohem výhodnější je věnovat se těžbě tam, kde je energie levná. Pro bohaté je snazší se přestěhovat na lepší místo. Chudí nemohou, pokud chtějí minery provozovat sami a nechtějí se vzdát kontroly nad hash rate. To je další výhoda pro bohaté. Ti, kteří žijí v místě s drahou energií, mají smůlu.
Další výhodou pro bohaté je výhoda plynoucí z větší velikosti (economy of scale). Zatímco chudý účastník s 10 tisíci USD si může koupit 1 ASIC miner, bohatý si může koupit 200 minerů za 1 milion USD. Bohatý účastník si však může snadno vyjednat slevu, takže ve skutečnosti může mít například 220 minerů. Díky velké slevě za objednávku získá 20 minerů v podstatě zdarma. Totéž lze aplikovat na dodavatele energií nebo provozovatele poolů, kde si velcí zákazníci s větší pravděpodobností vyjednají finanční výhodu.
V případě protokolu Cardano nemá nikdo šanci získat jakoukoli výhodu, protože vše probíhá on-chain. Není nikdo, s kým by se dalo vyjednávat o slevě. Každý musí za mince ADA platit tržní cenu všude na světě.
Z hlediska decentralizace Cardano jednoznačně vítězí nad Bitcoinem, protože je více inkluzivní a bohatí nemají díky svému bohatství šanci získat konkurenční výhodu. Počáteční náklady na staking jsou výrazně nižší a není třeba průběžně platit další náklady. Těžba vyžaduje vysoké počáteční náklady a navíc je třeba platit provozní náklady. Těžba je tedy rizikovější a bohatí mají větší šanci překonat krátkodobé potíže. Těžaři si navzájem konkurují a ti menší nebo méně výkonní musí z byznysu odejít. To má negativní vliv na decentralizaci, protože bohatí vytlačují chudé.
Těžba je přímo závislá na hodnotě mincí BTC, takže podnikání je rizikovější, protože účastníci musí hradit náklady na energii. Existuje riziko, že se účastník dostane do ztráty. U stakingu toto riziko nehrozí. Klesající hodnota mincí je nepříjemná pro všechny účastníky, ale pro stakery není důvodem k ukončení stakingu. Pokud si síť dokáže udržet chudé účastníky, zachovává si také decentralizaci a bezpečnost.
Těžba je pouze pro bohaté. Staking je pro všechny. Bohatí těžaři mají výhodu plynoucí z větší velikosti. Bohatí i chudí stakeři mají stejné podmínky pro vstup a setrvání v podnikání. Držitelé ADA si navzájem přímo nekonkurují. Jakmile držíte určitý počet mincí ADA, nikdo vás nemůže z podnikání vystrnadit.
Z hlediska bezpečnosti je to složitější. Někteří tvrdí, že odměny za staking jsou “zadarmo” a že placení průběžných nákladů na energii je nutností. To, co stakeři dělají, je, že drží mince, tj. podílejí se na distribuci rozhodovací moci. Protokol generuje hodnotu prostřednictvím své užitečnosti a rozděluje zisk mezi držitele mincí. Je důležité si uvědomit, že náklady na provoz sítě PoS jsou přibližně o 99 % nižší.
Bezpečnost úzce souvisí s decentralizací, takže pokud je těžba určena pouze pro bohaté, bezpečnost s decentralizací logicky klesá. PoW je rozhodně zajímavý koncept z hlediska neměnnosti účetní knihy. PoS to umí taky, ale uznávám, že nutnost spotřebovávat fyzický zdroj může být výhodná. V kontextu článku však stále platí, že bohatí mají lepší pozici pro udržení byznysu a získání odměnu. Nakamotův koeficient má v dlouhodobém horizontu tendenci klesat.
Čí bohatství roste rychleji
Pro síť je výhodné, když ji udržuje velký počet chudých účastníků. Problémem jsou bohatí účastníci, protože centralizují síť.
Zastánci PoW tvrdí, že pokud si bohatý staker nebere profit a znovu používá mince získané jako odměnu za staking, jeho vliv v síti roste. To je pravda, ale platí to i pro bohaté účastníky v PoW sítích. Důležité je, zda chudí účastníci bohatnou stejně rychle jako bohatí, nebo pomaleji (což by bylo negativní). Jinými slovy, bohatí i chudí by měli mít v ideálním případě stejně spravedlivé postavení. Pokud se bohatým podaří vytlačit chudé z podnikání, vracíme se k centralizovanému světu, kde vládnou bohatí.
Účastníci si mohou ponechat odměnu a reinvestovat ji do stakingu nebo těžby. V tomto jsou PoS i PoW stejné.
Cardano odměňuje účastníky každých 5 dní. Odměna se automaticky použije na staking. Bohatí i chudí dostávají poměrně stejnou odměnu v celkové výši 5 % ročně. Účastník, který stakuje 20 000 ADA, obdrží 1000 ADA. Účastník, který stakuje 20 000 000 ADA, obdrží 1 000 000 ADA. Bohatí i chudí bohatnou stejně rychle a mají stejnou sílu v síťovém konsensu. Bohatí nezískávají žádnou výhodu.
Předpokládejme, že čistý zisk jednoho ASIC minera po odečtení nákladů činí 3 USD denně. Předpokládejme, že nový ASIC miner stojí 5000 USD. Pokud chce chudý účastník rozšířit své podnikání, bude muset čekat přibližně 5 let, než si bude moci dovolit nový ASIC miner z odměn. Problém je, že za tu dobu může ten současný zastarat, takže místo zdvojnásobení podnikání si účastník prostě koupí nový ASIC miner. Chudí účastníci mohou potenciálně zdvojnásobit podnikání až za 5 let, ale pouze v případě, že si ponechají starý méně výkonný ASIC miner a koupí si k němu nový. Je možné, že ani za 5 let chudí účastníci své podnikání nerozšíří.
Náš bohatý účastník má 220 ASIC minerů. Denně vydělá 660 USD. To znamená, že si může přibližně každý týden koupit nový ASIC miner. Bohatý účastník může využít odměny rychleji než chudý účastník a rozšiřovat podnikání v podstatě každý týden. S rostoucím počtem nových ASIC minerů porostou i odměny, takže doba, za kterou si bude moci koupit nového minera, se bude zkracovat. Po prvním roce si účastník může koupit nový ASIC miner každých 6 dní. Bohatý účastník může snadno rozšířit své podnikání alespoň o 25 % ročně. Bohatství získané z odměn může účastník využít k rychlejšímu zbohatnutí. Všimněte si, že jsme ve výpočtu zanedbali výhodu plynoucí z větší velikosti. Ve skutečnosti na tom bude bohatý účastník ve srovnání s chudým ještě lépe.
V sítích Bitcoin musí účastníci své odměny dlouho odkládat stranou, aniž by je mohli využít, zatímco v síti Cardano je mohou využít okamžitě. To je zásadní rozdíl.
Pokud je v síti Cardano 1 bohatý a 1000 chudých stakerů, rozložení moci se za rok nezmění. Bohatý získá 1 000 000 ADA, což je stejná částka, jakou získá dohromady 1 000 chudých stakerů. Všichni mohou odměny opět použít na staking. To neplatí pro těžbu PoW. 1000 chudých účastníků nemůže za rok rozšířit své podnikání, zatímco bohatí mohou alespoň o 25 %. Bohatý účastník získává stále větší odměny a centralizuje tak moc.
Závěr
Bohatí účastníci budou mít vždy podíl v každé síti. Těžba i staking je byznys, který by měl být ziskový, protože motivuje lidi, aby se zapojili do provozování sítí. Je to investice pro chudé i bohaté. Je důležité, aby se chudí mohli na tomto podnikání podílet a aby bohatí neměli možnost je vytlačit. V tomto ohledu je PoS spravedlivější než PoW, protože chudí si mohou dlouhodobě ponechat svůj podíl.
Je zvláštní, že zastánci PoW hovoří pouze o výhodách spojených se spotřebou energie a propojením na fyzický svět, a přitom právě tato závislost postupně vede k větší centralizaci sítě. To je zásadní nevýhoda. PoW je vynikající konsensus pro zabezpečení účetní knihy proti přepisování historie, ale je velmi nevýhodný z hlediska decentralizace a dlouhodobé ekonomické udržitelnosti. Bohatí účastníci mají nesrovnatelně větší výhodu než chudí, a to především díky úsporám plynoucím z jejich větší velikosti a skutečnosti, že výhody lze získat off-chain.
Žádný konsensus, ani PoS, nemůže zabránit existenci bohatých účastníků. Z našeho pohledu je nejdůležitější, aby bohatí neměli neúměrnou moc vytlačit chudé z podnikání a aby všichni měli rovné podmínky. Staking v síti Cardano je finančně dostupný pro chudé i bohaté.
Tento článek napsali Cardanians za podpory Cexplorer.
Přečtěte si článek: