Univerzita v Edinburghu se chystá měřit decentralizaci blockchainových projektů a poskytovat tyto informace prostřednictvím indexu (EDI). Začne u Bitcoinu a bude pokračovat u dalších relevantních projektů, tj. u Etherea, Cardana atd. Edinburský index decentralizace (EDI) se tak může stát prvním relevantním zdrojem pravdy, pokud jde o míru decentralizace jednotlivých blockchainových projektů. To je velmi důležité, protože běžní lidé možná ani netuší, jak obtížné může být porovnávat kvalitu decentralizace jednotlivých projektů. Blockchainové komunity vedou nekonečné spory o to, který projekt je nejvíce decentralizovaný. Tyto informace jsou užitečné také pro regulační orgány, které mohou na základě indexu přijímat rozhodnutí založená na důkazech. EDI nám může dát velmi přesnou odpověď na otázku, jak dobře je Cardano decentralizované ve srovnání s jinými projekty. Jak to může dopadnout?
TLDR
Cardano je nejvíce decentralizovanou sítí v první desítce, pokud jde o počet významných uzlů v síti (producentů bloků) a držitelů drahého zdroje. Decentralizace PoS sítí se za posledních šest měsíců mírně zlepšila, zatímco decentralizace Bitcoinu již zhruba 10 let neustále klesá.
Mýty a realita
Jedním z nejrozšířenějších omylů v odvětví blockchainu je předpoklad, že kvalita decentralizace závisí na počtu uzlů v síti. Síť blockchain se skládá z distribuovaných uzlů, které může kdokoli provozovat bez souhlasu třetí strany. Počet uzlů v síti má však na kvalitu decentralizace pouze okrajový vliv.
Hlavním úkolem distribuované sítě je distribuovat data (transakce a bloky) mezi uzly a sdílet zdroje. Počet uzlů v síti ovlivňuje efektivitu distribuce dat a jejich dostupnost. Ovlivňuje také spolehlivost a dostupnost sítě. Je téměř nemožné, aby se data ztratila ze světa, pokud existují na tisících uzlů a jsou neustále k dispozici. Každý nově připojený uzel je schopen kdykoli najít své vrstevníky a zahájit komunikaci. Síť nelze jednoduše vypnout, protože neexistuje žádné centrum (server).
Možná vás překvapí, že všechny tyto vlastnosti distribuované sítě nemají zásadní vliv na decentralizaci sítě. Distribuovaná síť chrání data (účetní kniha), dokáže ověřovat data (bloky a transakce) a chrání síť před vypnutím. Problémem je, že uzly se nemohou přímo podílet na konsensu sítě (vytváření nových bloků) a na jakémkoli rozhodovacím procesu (governance).
Provozovatel uzlu je v pozici spotřebitele dat (která může validovat), ale nemá možnost zasáhnout do tvorby nových dat ani reagovat na případné chyby v konsensu sítě. Pokud uzel obdrží neplatnou transakci nebo blok, může ji pouze ignorovat a čekat na nová data. Proč je to takto navrženo? Protože decentralizovaná síť vyžaduje ochranu proti Sybil útokům.
Sybilův útok je typ online bezpečnostního útoku, při kterém jeden subjekt vytvoří v síti nebo systému více falešných identit nebo účtů, aby nad nimi získal nespravedlivou výhodu nebo kontrolu. Cílem Sybil útočníka je ovládnout významnou část sítě, což mu umožní ovlivňovat rozhodnutí, manipulovat s daty nebo narušit fungování sítě.
Sítě blockchain jsou otevřené a každý může provozovat (anonymně) libovolný počet uzlů bez povolení třetí strany. Otevřené distribuované sítě nejsou ze své podstaty imunní vůči útokům Sybil. Aby byly vůči Sybilovým útokům odolné, musí být decentralizace založena na vlastnictví vzácného a/nebo drahého zdroje. Vlastnictví drahého zdroje představuje riziko spojené se ztrátou bohatství. To zajišťuje, že vlastníci zdrojů mají svou kůži ve hře, a umožňuje nám to předpokládat, že se budou chovat čestně.
Naopak decentralizace nesmí být založena pouze na schopnosti provozovat uzel, protože jeden subjekt může relativně levně provozovat velké množství uzlů (stačí přidělit IP adresy a provozovat více klientů na jednom serveru).
Drahým zdrojem v sítích PoW jsou ASIC minery a energie, zatímco v sítích PoS jsou to mince. Decentralizace Cardana je založena na vlastnictví mincí ADA. U Bitcoinu je nutné poskytnout síti hash rate.
Pro mnohé může být překvapením, že se vlastníci drahého zdroje mohou podílet na decentralizaci blockchainu, aniž by museli provozovat uzel.
Majitel mincí ADA se přímo podílí na decentralizaci Cardana a potřebuje k tomu pouze lehkou peněženku. Pokud držitel mincí ADA deleguje mince do vybraného poolu, je aktivním účastníkem decentralizace s právem na odměnu. Držitel ADA se přímo podílí na rozhodování o tom, kdo (jaký pool) bude produkovat bloky.
Jedná se o naprosto stejný princip, jaký můžete pozorovat v případě Bitcoinu. Těžaři nemusí provozovat vlastní uzel. To, co potřebují, je hardware ASIC. Těžaři pouze delegují hash rate na vybraný pool. Jeden těžař může mít tisíce kusů hardwaru ASIC. Jeden velký těžař může mít 1000x větší rozhodovací sílu než hobby těžař s jedním kusem ASIC hardwaru. Stejně tak mohou existovat malí a velcí držitelé ADA.
Vlastnosti, které určují míru decentralizace blockchainových sítí, jsou především ekonomické pobídky a náklady na zapojení do těžby nebo stakingu. V zásadě platí, že každý chce být odměněn za to, že přispívá k decentralizaci. V případě PoS i PoW blockchainů platí následující tvrzení. Čím více drahého zdroj vlastníte, tím větší máte kůži ve hře a tím větší odměnu můžete získat za poctivé chování.
Všimněte si, že v kontextu decentralizace je zcela irelevantní, že majitelé mincí ADA drží svůj podíl (podíl na rozhodovacích pravomocích) v síti Cardano navždy, zatímco v případě Bitcoinu se musí drahý zdroj (hardware ASIC a elektřina) spotřebovávat a znovu a znovu nakupovat za získanou odměnu. Tento aspekt ovlivňuje některé vektory útoku, nikoli však decentralizaci.
Všimněte si dále, že v extrémním případě může existovat obrovská distribuovaná síť s desítkami tisíc uzlů, ale drahý zdroj může vlastnit jen několik subjektů (dokonce jediný subjekt). Pokud by více než 50 % zdroje (mincí nebo hash rate) vlastnil jediný subjekt, byl by blockchain centralizovaný bez ohledu na počet uzlů. Jediný subjekt by mohl rozhodovat o cenzuře transakcí, výrobě nových bloků nebo pokusu o podvod. Provozovatelé uzlů, kteří nevlastní drahý zdroj, mají jen malou šanci tuto situaci změnit.
Je nutné si uvědomit, že síť zabezpečuje drahý zdroj, ne běžné uzly. Uživatel je nucený přidat se k takové verzi sítě, která je dostatečně zabezpečená. Pokud většina těžařů bude podporovat konkrétní chain (po forku), uživatelé budou nuceni se přidat, nebo zůstat na méně zabezpečené verzi chainu (kratší chain) s rizikem, že těžaři mohou na konkurenční chain útočit. Fork není ideální řešení v případě governance sporů.
Proveďme shrnutí této části. Decentralizace nezávisí na počtu uzlů v distribuované síti, ale na počtu subjektů vlastnících drahý zdroj. Držitelé zdroje nemusí provozovat vlastní uzly. Vždy budou existovat velcí držitelé zdrojů, kteří mají větší moc než menší držitelé. Jinými slovy, jednotliví držitelé drahého zdroje si nejsou rovni. Ti, kteří mají peníze, si mohou koupit větší podíl moci. Decentralizace musí být založena na drahém zdroji, protože slouží jako ochrana proti útokům Sybil.
Výrobci bloků vs. běžné uzly
Vysvětlili jsme, že vlastníci drahého zdroje nemusí provozovat vlastní uzel. To platí, pokud delegují zdroj na operátora, který uzel provozuje. Vlastník drahého prostředku samozřejmě může provozovat svůj vlastní uzel. Uzly v distribuované síti se podílejí na vytváření nových bloků a rozšiřování účetní knihy. Uzly si samozřejmě nejsou rovny a některé jsou důležitější než jiné.
Uzly, které se přímo podílejí na konsensu sítě ve smyslu výroby nových bloků, jsou tzv. výrobci bloků (pooly nebo validátoři). Tyto uzly jsou důležitější než uzly běžných uživatelů, kteří jsou v roli konzumentů dat.
Pokud v distribuované síti existují uzly, které jsou důležitější než ostatní, můžeme hovořit o určité formě centralizace. Pokud se útočníkovi podaří odstranit ze sítě běžný uzel (nebo větší počet uzlů), síť si s tím snadno poradí a nebude ohrožena (bude dočasně méně distribuovaná). Pokud se útočníkovi podaří odstranit uzly, které jsou provozovány producenty bloků (pooly, validátoři), dojde ke kompromitaci produkce bloků a útok lze považovat za úspěšný. Pokud by se útočníkovi podařilo odstranit ze sítě všechny uzly producentů bloků, síť by se zcela zastavila.
Jaký druh útoku je nejúčinnější? Je možné zaútočit na držitele drahého zdroje nebo na důležité uzly v síti. Pokud se útočníkovi podaří ukrást významné množství mincí nebo fyzicky zničit několik velkých těžebních farem, bude to mít negativní dopad na fungování sítě. ASIC hardware může být zabaven vládou a zneužit k útoku podobnému útoku skrze zabavené mince. Všimněte si, že útok na držitele zdrojů vůbec nevyžaduje přímý útok na uzly. Stačí se zmocnit zdroje a následně jej využít k útoku na významné nody.
Při útoku na uzly je nejúčinnější zaměřit se na výrobce bloků. Úspěšný útok na malý počet producentů bloků má okamžitý dopad na fungování sítě. Celkový počet uzlů v distribuované síti může být irelevantní, pokud lze síť poškodit útokem na menší počet významných uzlů. Tento zásadní poznatek mnoho lidí nevnímá.
Všimněte si, jak spolu souvisí drahé zdroje a uzly producentů bloků. Tisíce lidí mohou vlastnit drahý prostředek a delegovat jej na jediný uzel. Pokud lze tento uzel vyřadit ze sítě, síť bude oslabena. Výrobce bloků se může pokusit delegovanou moc zneužít nebo může být fyzicky napaden (regulátorem, státem, zločincem nebo jiným výrobcem bloků).
Kvalitu decentralizace je proto třeba posuzovat především podle počtu výrobců bloků v síti. Sekundárně se musíme podívat na počet a velikost držitelů drahého zdroje.
Pokud producent bloků jakýmkoli způsobem selže (pokus o podvod, vnější útok, vnitřní spolupráce, cenzura transakcí), mohou vlastníci drahého zdroje reagovat a zvolit si jiného producenta bloků. Vždy se však jedná o reakci na již provedený nebo probíhající útok. Tato reakce nemusí být včasná. Existují útoky, které mohou proběhnout relativně rychle (double-spend attack) nebo probíhají průběžně (transakční cenzura). Z našeho pohledu je proto v souvislosti s decentralizací nejdůležitější počet producentů bloků.
Je důležité poznamenat, že o útok na decentralizaci se lze pokusit i bez držení drahého zdroje (síťový útok na producenty bloků) nebo prostřednictvím jeho vlastnictví. Vlastník zdroje může například souhlasit s cenzurou transakcí a delegovat zdroj na pool, který tak činí.
Proto je velmi důležité, aby drahý zdroj vlastnilo co nejvíce subjektů. Lze předpokládat, že čím vyšší počet vlastníků, tím více autonomních subjektů bude rozhodovat. Celkové vlastnosti sítě budou takové, jaké si přeje většina.
Záleží také na geografickém rozložení vlastníků. Pokud jich bude většina z jedné země, kde se regulační orgány rozhodnou blockchainové sítě potírat, bude to větší hrozba, než když budou vlastníci rovnoměrně rozmístěni po celém světě. V ideálním případě jsou výrobci bloků a vlastníci zdrojů rovnoměrně rozmístěni po celém světě.
Udělejme si shrnutí této části. Nejdůležitějšími uzly v síti jsou ty, které produkují bloky. Aby mohl uzel vyrábět bloky, potřebuje drahý zdroj. Tento zdroj může být ve vlastnictví výrobce bloků, nebo může být delegován. Výrobci bloků jsou body centralizace, protože pokud se útočníkovi podaří odstranit několik dominantních výrobců, ohrozí tím funkčnost sítě. Vlastníci zdrojů mohou na útok reagovat a zdroj delegovat na jiného producenta. Vlastníci zdrojů však mohou být útočníky. Čím více je producentů bloků a vlastníků zdrojů, tím více může být síť potenciálně decentralizovaná. Záleží na podílu zdrojů které jsou drženy nezávislími subjekty. Dále záleží na tom, kolik subjektů drží rozhodující množství zdrojů pro útok. V síti může být klidně milion držitelů zdroje, ale podstatné množství může být v rukou několika málo osob.
Decentralizace z pohledu běžných uživatelů
Většina uživatelů neprovozuje vlastní uzel. Přestože držitelů kryptoměn jsou řádově stovky milionů, plnohodnotné uzly provozují tisíce až desetitisíce uživatelů v rámci každého většího blockchainu. Zhruba jen 0,0001 % majitelů BTC provozuje vlastní full node (existuje přibližně méně než 20 000 full nodů Bitcoinu zatímco BTC držitelů jsou stovky milionů). Kromě útoků Sybil je to další důvod, proč není dobrý nápad budovat on-chain governance na uzlech.
Pokud bychom decentralizaci posuzovali podle toho, jakým způsobem uživatelé přistupují k blockchainu, zjistili bychom, že většina lidí používá custodial peněženky třetích stran nebo se připojuje k uzlům provozovaným třetími stranami prostřednictvím non-custodial peněženek. Všichni uživatelé, kteří neprovozují vlastní uzel, se musí spoléhat na uzel provozovaný třetí stranou. Tyto uzly představují jediný bod selhání a mohou se stát cílem útočníků.
Plnohodnotné uzly, které provozují burzy a dodavatelé HW peněženek, jsou důležitější než uzel běžných uživatelů. K těmto uzlům se připojují miliony uživatelů prostřednictvím protokolů klient-server, aby měli přístup ke svým aktivům, a spojení může být (dočasně) přerušeno útočníky.
V kontextu výroby bloků to nemusí být nutně tak důležité téma, ale pro doplnění kontextu je dobré vědět o slabinách blockchainů. Pokud se však mají mince používat pro on-chain správu projektu, je důležité, aby byly ve vlastnictví (držení) uživatelů, a nikoli třetích stran (burz).
Když se mluví o decentralizaci, mnoho lidí se dívá pouze na výrobu bloků. Často zapomínají na správu. To je způsob, jakým se rozhoduje a hlasuje o zásadních změnách protokolu. U většiny projektů mají týmy neomezenou kontrolu nad zdrojovým kódem. Některé projekty mají zavedenou určitou formu governance, ale většina pokusů zatím neobstála ve zkoušce časem.
Kdo by měl rozhodovat o změnách protokolu? Také v případě správy musí existovat obrana proti útokům Sybil, takže i v tomto případě je jedinou spolehlivou metodou hlasování ta, která je založena na drahém zdroji. Je třeba použít mince nebo hash rate.
V případě Cardana může být hlasování ohroženo, pokud burzy hlasují mincemi, které patří uživatelům. V případě PoW představují podobný problém cloudové těžební služby. To je zajímavé zjištění. Lidé mohou mít kůži ve hře a platit za zdroj, ale nemusí zdroj přímo vlastnit (držet) a třetí strana jej může zneužít. Staking na burzách a těžba v cloudu jsou pro mnoho lidí způsobem, jak získat odměnu za účast na decentralizaci sítí a zároveň se vyhnout složitým technickým záležitostem.
V případě PoW může být důvodem pro využívání těžby v cloudu drahá místní elektřina nebo nutnost mít vyhrazenou místnost pro ASIC hardware (ASIC hardware produkuje nepříjemný hluk). V případě Cardana neexistuje žádný objektivní důvod pro staking na burzách. Pro některé sítě PoS (ty, které nepoužívají koncept poolů a delegování) je staking prostřednictvím burz jediným způsobem, jak se vyhnout složitým technickým záležitostem.
Pojďme si tuto část shrnout. Většina uživatelů kryptoměn neprovozuje vlastní uzly a spoléhá se na uzly třetích stran, ke kterým se připojuje prostřednictvím protokolů klient-server. V případě správy je kvůli hrozbě Sybilova útoku nemožné spoléhat se na uzly a je nutné založit hlasování na vlastnictví drahého zdroje. Bohužel osoba, která za zdroj platí a má kůži ve hře, nad ním nemusí mít plnou kontrolu.
Další faktory ovlivňující kvalitu decentralizace
Kvalitu decentralizace ovlivňuje mnoho dílčích detailů. Nevíme, na co konkrétně se odborníci z Edinburské univerzity zaměří. Podívejme se na několik věcí, které je třeba vzít v úvahu.
Možnost podílet se na decentralizaci by měla být co nejširší, protože jen tak lze očekávat, že se bude časem rozvíjet. Finanční náklady na vstup a požadavky na technologické dovednosti by měly být minimální. V praxi může být obtížné toho dosáhnout a je třeba zvážit několik úrovní pro různé subjekty. V síti budou vždy existovat důležití (centralizovanější) aktéři, kteří mají větší podíl vlastní kůže ve hře (vyšší ekonomická expozice). Jedná se o skupinu výrobců bloků. Dále by mělo být možné umožnit účast na decentralizaci každému, kdo má zájem, ale nemá potřebné odborné znalosti a disponuje pouze nízkým kapitálem.
V Cardanu, ale i v síti Bitcoin je toho dosaženo možností delegovat drahý zdroj na provozovatele poolu (uzel producenta bloků). V síti Ethereum tato možnost není na úrovni protokolu podporována, ale koncept sdružování ETH na jednom místě také existuje.
Možnost podílet se na decentralizaci je v sítích PoS velmi malá a stačí vlastnit několik mincí ADA nebo část ETH. U sítí PoW jsou vstupní náklady výrazně vyšší. ASIC hardware může stát tisíce až desetitisíce USD. Kromě toho musí být k dispozici chlazení a prostor.
Kromě toho není zaručeno, že těžař bude ziskový, protože soutěží s ostatními těžaři. Konkurenční boj je silně ovlivněn náklady na energii. Podnikatelé mají oproti hobby těžařům výraznou výhodu, protože mohou vyjednat slevy od dodavatelů energie a hardwaru ASIC. Mohou tak rychleji rozšiřovat své podnikání. Velcí těžaři bohatnou rychleji než malí těžaři, protože mají výhodu ekonomiky z rozsahu. Pokud je možné vytlačit ostatní subjekty zapojené do decentralizace díky větší moci (penězům), bude to mít negativní důsledky.
Stakeři si navzájem nekonkurují a mohou si podíl v síti udržet navždy. Jinými slovy, mohou se na decentralizaci podílet navždy a nikdo je nemůže vyřadit z provozu. Zatímco těžba PoW přirozeně směřuje k centralizaci, staking směřuje k větší decentralizaci. Jak bylo napsáno výše, konsensus a rozhodovací pravomoc si lze koupit za peníze. Teoreticky může všechny sítě ovládat jeden subjekt.
Energie je drahý zdroj, který je snadno napadnutelný. Stát může uvalit daň na energii, která se používá k těžbě, a to je v podstatě jen útok na těžaře prostřednictvím zákona. Tento vektor útoku u sítí PoS neexistuje, protože zdroj je digitální.
Mince projektu PoS může vlastnit kdokoli na světě bez omezení. Stačí mít připojení k internetu. Cena elektřiny se v různých částech světa liší, takže těžba bude vždy v některých oblastech centralizovaná a v jiných téměř nemožná. Na jeden stát mohou připadat desítky procent celkového hash rate.
Dalším zajímavým rozdílem je skutečnost, že zatímco těžaři PoW jsou především podnikatelé, kteří chtějí vydělat, stakeři jsou vlastníky sítě. Zájmy sítě a stakerů jsou v souladu a lze předpokládat, že držitelé ADA chtějí pro Cardano to nejlepší. U těžařů PoW to může platit také, ale mentální propojení nemusí být tak silné. Těžaři plánují činnost na určitou dobu a pak mohou odejít dělat něco jiného.
To je důležité zejména z hlediska správy, protože zájmy držitelů BTC se mohou lišit od zájmů těžařů. Pokud by se hlasovalo o něčem důležitém, například o nekonečné inflaci mincí (která by řešila problém se security budgetem), většina držitelů BTC by mohla být proti zavedení této funkce, ale pro těžaře by to mohlo být ekonomicky výhodné. Jak to posoudit z hlediska decentralizace?
Která síť z první desítky je nejvíce decentralizovaná?
Začněme u Bitcoinu. V době psaní tohoto článku má Pool Foundry USA 33% podíl na produkci bloků a AntPool 29% podíl. Pokud se podaří útok na pouhé dva pooly, produkce bloků se okamžitě zpomalí. Pokud se provozovatelé poolů dohodnou na interním rychlém útoku, mají šanci uspět. Těžaři nemusí na útok včas reagovat, nebo se ho mohou zúčastnit.
Je důležité si uvědomit, že zabezpečení decentralizované sítě nemůže být založené na předpokladu že aktéři jsou ekonomicky motivovaní chovat se čestně. To bychom mohli předpokládat i v případě jediného aktéra. Decentralizace je o znemožnění tohoto útoku skrze maximálně vysoký počet účastníků a předpokladu že nejsou schopni se mezi sebou domluvit na útoku.
Velcí držitelé zdrojů mohou být napadeni, protože jsou centry moci (a také silnými centry řízení). Kdo vlastní velký podíl na hash rate? Dvanáct veřejně obchodovaných těžařských společností se na celkové hash rate podílí zhruba 20 %. Ostatní velcí těžaři mají obvykle několikaprocentní podíly na celkové hash rate. Je důležité vědět, že podíl největších hráčů roste. Současným největším těžařem je Riot Blockchain, který má téměř 90 000 ASIC těžařů. Riot a Marathon jsou mezi největšími těžaři dominantní a jejich pozice každým rokem roste. Pokud bychom chtěli zhruba spočítat, kolik těžařů by muselo spolupracovat, aby měli více než 50% podíl na celkové hash rate, bylo by to několik desítek, možná stovek.
Dodejme, že pokud jsou těžaři veřejně obchodovanými společnostmi, musí dodržovat požadavky regulačních orgánů a zákonů. To není dobrá zpráva pro útoky typu cenzury transakcí nebo zařazování uživatelů na černou listinu.
K narušení Bitcoinu stačí zaútočit na 2 pooly. Významný podíl zdrojů (hash rate) drží desítky (možná několik stovek) subjektů, z nichž některé jsou veřejně obchodovatelné společnosti. Držitelé PoS se nemusí nikde registrovat a mohou zůstat anonymní. Anynonimita zvyžuje odolnost vůči útokům.
Projektu Ethereum jsme v článku nevěnovali velkou pozornost, ale musíme se o něm zmínit. Ethereum je decentralizované prostřednictvím validátorů. Jejich počet po přechodu na PoS neustále roste a blíží se 600 000. Ještě důležitější je počet klientů (na jednom klientovi může běžet více validátorů), kterých je téměř 8000.
Jeden subjekt může provozovat více klientů a v současné době se tak děje. Důvodem je, že provozování validátoru je pro běžné lidi technologicky náročné a většina z nich raději stakuje ETH prostřednictvím třetích stran. Z hlediska decentralizace je důležité, kdo drží drahý zdroj. V současné době má LIDO 31% podíl, Coinbase 12% a Kraken 7%. Skupina OTHERS má podíl 25 %. Kvalita decentralizace Etherea roste. Podíl LIDO se delší dobu v podstatě nemění a podíl centralizovaných burz postupně klesá.
Minimální vektor útoku (MAV) se zabývá tím, kolik subjektů může mít významnou kontrolu nad sítí (51% pokus o útok, k významnému narušení sítě není vždy nutné držet více než 50% zdrojů, může stačit i menší množství). To jsme uvedli u Bitcoinu výše. Pokud bychom chtěli vypočítat MAV Etherea, byla by podobná jako u Bitcoinu, tedy několik desítek.
Co se týče útoku na uzly v síti Cardano, k tomu, aby útočník získal většinovou výhodu, by bylo potřeba narušit zhruba 27 poolů. Útok na zdroj, tedy mince, je poměrně obtížné spočítat. Lze zaútočit na centralizované burzy. Největší burza Binance měla dříve více než 10% podíl, ale její význam klesá a v současné době má pouze 8,5% podíl.
V současné době je ve stakingu 23,8 miliardy mincí ADA. Polovina z nich je zhruba 12 miliard. Kolik lidí dohromady drží tolik mincí? Pokud se podíváme na seznam bohatých, zjistíme, že zhruba 100 lidí drží 50-100M ADA, 262 lidí drží 10-50M ADA a 168 lidí drží 5-10M ADA. Řekněme, že útočník by musel najít několik set lidí, kteří drží největší počet ADA.
Čísla máme, ale je třeba poznamenat, že z hlediska útoků je mnohem snazší najít velké těžaře (nebo obecně velké spotřebitele energie a velké těžební haly) než držitele mincí. V kontextu kvality decentralizace (a bezpečnosti) je důležité toto zohlednit.
Cardano je zhruba 10x decentralizovanější než Bitcoin na úrovni producentů bloků a zhruba stejně na úrovni velkých držitelů zdrojů. V případě Etherea bude výsledek pravděpodobně velmi podobný. Ethereum je pravděpodobně o něco více decentralizované než Bitcoin. Abychom zjistili přesný rozdíl, museli bychom zjistit přesnější informace týkající se provozovatelů validátorů.
Důležitý je dlouhodobý trend. Zatímco decentralizace Bitcoinu klesá především v důsledku vzniku poolů a centralizace těžby kolem velkých těžařů, mince sítě PoS se postupně stávají více distribuovanými. S tím, jak velryby prodávají mince, decentralizace sítí PoS roste. Lidé opouštějí burzy a stakují mince z vlastních peněženek (nebo delegují ADA a ETH z vlastních peněženek). Decentralizace obou sítí PoS se za posledních šest měsíců mírně zvýšila.
Závěr
Jak vidíte, měření decentralizace je velmi obtížné. Je třeba provést velmi přesnou analýzu a získat relevantní údaje o počtu významných uzlů v síti a držitelích drahých zdrojů. Samotná čísla však pro srovnání nestačí. Je třeba zvážit širokou škálu možných vnějších i vnitřních útoků na decentralizaci a pečlivě zvážit rizika. Většina lidí se zaměřuje pouze na produkci bloků, ale důležitá je také správa. Tím to však nekončí a decentralizaci lze zvažovat i na dalších úrovních. Lze uvažovat o decentralizaci na úrovni diverzity klientů, distribuce mincí, využívání cloudových služeb a několika dalších věcí. V případě sítí PoW je třeba zvážit také decentralizaci na úrovni výrobců ASIC. Tento článek poskytuje pouze základní vhled do tématu. Jak jste si mohli všimnout, je nutné zvážit velký počet detailů a nuancí.
Decentralizace není statický údaj a v průběhu času se bude neustále měnit. Někdy zcela zásadně. Péče o decentralizaci je velmi podobná snaze o udržení demokracie. Všichni občané by rádi žili v demokratickém státě, ale politici se snaží uzurpovat si co nejvíce moci. S decentralizací to bude stejné. Nebude vůbec snadné ji dlouhodobě udržet na vysoké úrovni. Proto je důležité mít o ní přesné informace od nezávislého autora. Edinburgh Decentralisation Index změní odvětví blockchainu, protože uživatelé budou mít jasno v tom, která síť je nejvíce decentralizovaná.
Předpokládáme, že Cardano si v EDI povede dobře, ale predikovat výsledky dopředu neumíme. Jsme zvědaví, jaké aspekty bude tým hodnotící decentralizaci zvažovat a jaké k tomu poskytne data.
Článek připravili Cardanians s podporou Cexplorer.
Přečtěte si celý článek v AJ: https://cexplorer.io/article/we-ll-know-exactly-how-decentralized-cardano-is