🇨🇿 Výzvy spojené s decentralizací pro projekt Cardano

[Cardanians.io]

The Challenges of Decentralization for Cardano

Překlad do češtiny z AJ originálu

Výzvy spojené s decentralizací pro projekt Cardano

Bitcoinový protokol úspěšně běží více než 10 let. V dnešním článku se podíváme na to, jak se úroveň decentralizace postupem času vyvinula pro tento projekt, který běží nejdéle. Posun v kvalitě decentralizace z relativně vysoké úrovně na nízkou je významný a je zajímavé sledovat, jak k tomu došlo.

Po prozkoumání toho, jak a proč se úroveň decentralizace v bitcoinové síti snížila, přejdeme k projektu Cardano a jeho přípravy na decentralizaci. Všechny nové projekty mají výhodu v tom, že se mohou poučil z chyb svých předchůdců. Charles Hoskinson někdy říká, že Cardano bude 50x decentralizovanější než Bitcoin. Ukážeme vám, jak lze objektivně posoudit úroveň decentralizace a proč to lze takto otevřeně říct.

Doufáme, že naše pozorování bude pro vás zajímavá.

DECENTRALIZACE JE DYNAMICKÝ PROCES

Decentralizace není něco, čeho by protokol mohl dosáhnout jednou, a pak by to mělo navždy zůstat takvé, jaké je to na začátku. Decentralizace je dynamický proces a v průběhu času se bude měnit. Decentralizace se týká hlavně počtu nezávislých lidí zapojených do konsensu sítě. Lidé jednají na základě svých ekonomických zájmů a touhy po moci. Distribuovaný protokol má určité možnosti a předpoklady, které mohou lidé použít ke spuštění a údržbě decentralizované sítě. Protokol je sám o sobě pouze souborem pravidel a algoritmů, které programátoři vytvořili, aby síti umožnili dosáhnout většinového konsensu podle pravidel protokolu v prostředí plném podvodníků. Pravidla konsensu mohou v síti nějakou dobu dobře fungovat, ale jak se podmínky ve fyzickém světě vyvíjejí, může nastat situace, kdy bude potřeba pravidla protokolu upravit, pokud síť sama nebude schopna zachovat požadované vlastnosti.

Kryptoměny jsou pouze na svém začátku, a proto je prostředí velmi nestabilní a proměnlivé. Nestabilita prostředí je způsobena ekonomickým a motivačním modelem, který se v průběhu času mění. Například dotace sítě mincemi se může v pravidelných intervalech snižovat, což má dopad na rozpočet na bezpečnost. Dalším důvodem může být rychlost adopce, kterou nelze předem odhadnout. Počet lidí používajících protokol se neustále mění a pravděpodobně roste s tím, jak se protokol pomalu stává populárním. S rostoucím významem protokolu rostou zájmy moci zvenčí, ale také zevnitř ekosystému. A samozřejmě nemůžeme zapomenout na cenovou volatilitu mincí na trhu.

Digitální svět nemůže komunikovat s fyzickým světem plně decentralizovaným způsobem a nemůže plně pochopit fyzický svět a všechny vztahy v něm. Jinými slovy, protokol nikdy neví, co se kolem něj přesně děje a zda je to dobré nebo špatné. Protokol může přesně dodržovat algoritmy a provádět určitá deterministická rozhodnutí. Lidé z fyzického světa jsou ti, kteří mohou spatřit některé problémy s decentralizací protokolu a mohou na ně upozornit. Lidé dokonce mohou poukázat na konkrétní algoritmus, který nefunguje vhodně, tedy ve prospěch většiny účastníků v síti. Pouze lidé tedy mohou vyřešit vznikající problémy úpravou pravidel algoritmu konsensuálního protokolu. Proto musí být definována jasná pravidla o tom, jak a za jakých podmínek může tým modifikovat pravidla protokolu. Musí existovat také určitá forma komunikace od uživatelů sítě k týmu. V rámci decentralizované sítě by protokol neměl být ve vlastnictví týmu, ale všech lidí. Jinými slovy, rozhodovací pravomoc by měla být rozdělena co nejvíce, protože vlastnictví často představuje příležitost získat nějakou výhodu.

IDEÁLNÍ DECENTRALIZACE JE NEDOSAŽITELNÝ CÍL

Satoshi Nakamoto navrhl decentralizovanou síť dobře. Podívejme se přímo do jeho whitepaperu. Bitcoin síť na začátku běžela zhruba následovně:

1. Nové transakce jsou vysílány do všech uzlů.

2. Každý uzel shromažďuje nové transakce do bloku.

3. Každý uzel pracuje na svém bloku (PoW).

4. Když uzel najde správný hash, vyšle blok do všech uzlů.

5. Uzly přijmou blok pouze v případě, že všechny transakce v něm jsou platné a mince nebyly utraceny.

6. Uzly vyjadřují přijetí bloku tím, že pracují na vytvoření dalšího bloku v řetězci, přičemž jako předchozí hash použijí hash přijatého bloku.

Na začátku měly všechny uzly v síti téměř stejnou pozici. Můžeme říci, že všichni měli stejná rozhodovací práva. Každý jednotlivec měl plný těžební uzel a mohl těžit nový blok. Každý uzel tak mohl samostatně rozhodnout, které transakce vložit do bloku, nebo který blok následovat v případě forku. Těžební uzel je také důležitou součástí distribuce moci v případě, že dojde k hard forku. Síť původně neměla jediný bod selhání a žádné centrum moci. Všechny uzly měly téměř stejnou rozhodovací pravomoc.

Decentralizace popsaná na obrázku 1 je pravděpodobně nedosažitelná pro konsensuální síť, pokud je počet účastníků v desítkách milionů. V síti PoW mají jednotlivci s vyšším hashrate neúměrně vyšší šanci na vytěžení bloku. Může se stát, že někteří účastníci nikdy nevytvoří blok, pokud existuje určitý počet účastníků s vysokým hashrate. Účastníci s nízkým hashrate by tedy nikdy nebyli odměněni, přestože by se snažili udržet síť decentralizovanou a spotřebovávají elektřinu. Ukázalo se, že je třeba rozdělit role uživatelů sítě.

POOLY A ASIC MINERY ZMĚNILI PRAVIDLA HRY

Jak zařídit, že aby se i lidé s menším hashrate mohli účastnit těžby a získat odměny? Řešením byl koncept poolů. Problém byl vyřešen, protože více jednotlivců se mohlo spojit a vytvořit skupinu. Lidé mohli spojit jejich hashrate a těžit dohromady jeden blok.

Brzy se ukázalo, že pro těžbu bylo lepší použít grafické karty (GPU) než CPU. Lidé, kteří chtěli mít výhodu ve vyšším hashrate, začali stavět těžební soupravy (rigy) s využitím mnoha procesorů nebo GPU. Následně bylo možné zakoupit specializovaný těžební hardware - ASIC minery. Bitcoinový ASIC miner je asi ~100 000 krát výkonější než ten nejlepší procesor.

Obrázek 2 ukazuje, že uživatelé jsou rozděleni na těžaře a uživatele. Těžaři obvykle neprovozují full node (plný uzel) a ani ho nepotřebují. Specializovaný ASIC miner poskytuje poolu pouze hashrate. Pool rozhoduje o tom, na které části těžařského úkolu (PoW) bude pracovat každý jednotlivý těžař. Uživatelé sítě mohou provozovat celý uzel, ale nemusí. Nejbezpečnější úložiště soukromých klíčů je hardwarová peněženka, Držitelé mincí tedy v podstatě nemusí provozovat full node a spoléhají se na někoho jiného, ​kdo jim poskytne informace o blockchainu.

Všimněte si, že v prvních dnech bitcoinu neexistovalo něco jako netěžící plný uzel (non mining full node). V Bitocoin whitepaperu je slovo uzel ekvivalentem těžaře (node = miner). Na začátku byl každý uzel také těžařem. Bohužel, lidé začali používat termín full-node pro netěžební uzly (non mining full node).

Všimněte si, že úroveň decentralizace se zásadně změnila. Účastníci v síti už si nejsou rovni, co se týče konsensuální rozhodovací síly. V síti jsou nyní v zásadě 3 různé entity.

• Těžaři, poskytující hash-rate poolům bez nutnosti udržovat blockchain (full node).

• Provozovatelé poolů.

• Uživatelé - držitelé mincí, kteří mohou nebo nemusí udržovat netěžební úplný uzel.

Dodejme, že uživatelé pouze ověřují nové bloky, nezúčastňují se však přímo těžby.

Prostředí ve fyzickém světě se zásadně změnilo z hlediska kvality decentralizace. Pouze provozovatelé poolů mají právo rozhodnout, která transakce bude zahrnuta do bloku nebo na který blok bude navázáno v případě blockchain forku. Hrají také klíčovou roli během hard forku (změnu pravidel protokolu).

Plně decentralizovaná síť se stala sítí, kde začal existovat jediný bod selhání. Tým však na tuto zásadní změnu nereagoval a protokol neupravil. Protokol tak stále odměňuje ty, kteří těží bloky. Nyní však jde pouze o uzly vlastněné operátory poolů. Provozovatelé poolů pak musí následně odměnit majitele ASIC minerů prostřednictvím úplně jiného protokolu a podle své vlastní vůle.

ROSTOUCÍ HAŠOVACÍ SÍLA VYTLAČUJE MALÉ TĚŽAŘE

Situace se však nadále vyvíjí negativně. Míra hashrate roste tolik, že těžba přestává být v některých zemích pro malé těžaře zisková. Kromě toho se v místech, kde je elektřina levná, začaly objevovat velké těžební haly. Obzvláště v Číně. Vlastníci těžebních hal jsou často sami provozovateli poolů, protože mají profit z provozování poolů.

Použití elektřiny v konsensu sítě má své výhody i nevýhody. Významnou výhodou je, že je nákladné vytvořit blok, který není následně zahrnut do blockchainu. Tataři za takový blok nedostanou odměnu, takže ztratí peníze. Zajišťuje to čestné chování. Použití elektřiny je v souvislosti s decentralizací velmi nevýhodné, protože míra hashrate neustále roste. Menší těžaři jsou ze systému vytlačování, protože nemohou konkurovat těžařům ze zemí, kde je elektřina levná. V důsledku toho je těžba geograficky centralizována a přemístěna do velkých hal. To znamená, že počet účastníků konsensu sítě se snižuje, což snižuje decentralizaci. Druhou nevýhodou je, že udržování chodu protokolu je ekonomicky nákladné. Odměna za těžený blok musí být použita hlavně k úhradě energie a nezbývá mnoho peněz na vyšší odměny ani na investice do dalšího rozvoje protokolu prostřednictvím projektové pokladny. Z dlouhodobého hlediska je to problém v souvislosti s rozpočtem na bezpečnost, který se silně spoléhá na nově vytvořené mince. Pokud se počet mincí pro odměny sníží každé 4 roky (půlení), je přímo ohrožena bezpečnost konsensu sítě.

Vysoká spotřeba energie je vynikající obranou proti 51% útoku zvenčí. Je však velmi důležité, kolik lidí a v jakém poměru hashrate vlastní a může činit nezávislá rozhodnutí. Může to být několik jedinců na několika místech nebo tisíce lidí po celém světě. Velmi vysoká míra hashrate v rukou jednotlivce je centrem rozhodovací moci.

Ve svém whitepaperu nemohl Satoshi předpokládat, že vzniknou těžební haly, že full nody budou netěžební, že vzniknou ASIC minery a že těžba se přesune do velkých těžebních hal. Dále očekával, že se škálovatelnost protokolu zvýší a transakční poplatky budou postupně nahrazovat náklady na těžbu, jak bude klesat dotace sítě mincemi. Vývoj Lightning Network nepomáhá a nepomůže vybírat nové poplatky v rámci první vrstvy. Je téměř nemožné předvídat vývoj ve fyzickém světě, pokud bude vytvořeno něco zcela nového jako je decentralizovaná síť. Nemá smysl držet se starého designu. Je však třeba řešit nové vznikající problémy.

Na začátku byli téměř všichni držitelé mincí těžaři a přímo se zapojovali do konsensu. Za deset let se těžba stala bysnysem, který je pro menší hráče nepřístupný. Provozovatelé poolů získali velkou moc v rámci konsensu sítě. Protokol však nebyl vůbec upraven, aby dále podporoval decentralizaci. Základní pravidla jsou stále stejná a v ve světle současnosti by měla být změněna.

• Odměna se poskytuje pouze osobě, která blok vytěžila. V souvislosti s pooly je to problém, protože provozovatelé poolů musí rozdělovat odměny lidem, kteří mu delegovali hashrate. Provozovatelé poolů mohou selhat při rozdělování spravedlivé odměny a je zde prostor pro podvádění.

• Odměny často vyhrávají subjekty s nejvyšší hodnotou hashrate. Síla hashrate hraje důležitější roli než štěstí. Je to problém v kontextu velkých těžebních hal, protože drobní hráči jsou ze systému vytlačeni. Malý počet hashrate bez připojení k velkému těžebnímu poolu nemá nyní žádnou sílu.

• Protokol nezajímá, že většina odměn je rozdělována jen několika mále stále stejných entit znovu a znovu. Mohla by to být dokonce pouze jeden entita.

• Pooly jsou ekonomicky motivovány k růstu. Čím vyšší je míra hashrate, tím má pool vyšší podíl na odměnách. Protokol nemá představu o počtu poolů a jejich velikosti. Protokol tedy slepě toleruje existenci několika velkých center moci.

• Provozovatelé poolů mohou posílit své postavení v konsensu o síti zřízením vlastních těžebních hal. Mohou tedy vlastnit značné množství hashrate, který má celý pool k dispozici.

• Protokol odměňuje pouze těžební aktivitu, ale ne uživatele, kteří provozují full node. Úplný uzel musí provozovat pouze operátoři poolů. Technicky držitelé mincí ani majitelé ASIC minerů plný uzel provozovat nemusí. Provozovat full node je nákladné a je to důležité pro kontrolu, zda operátoři poolů dodržují pravidla protokolu.

Operátoři velkých poolů tvoří několik jednotlivých bodů selhání. Mohou zneužít své postavení a cenzurovat transakce nebo nechat osiřet nechtěné bloky vytvořené menšími pooly. Mohou dokonce rozhodnout o minimální výši transakčních poplatků. Mohou zneužít své síly a diktovat podmínky pro další menší operátory nebo uživatele. Teoreticky by dokonce mohli změnit maximální množství BTC mincí.

A co je horší, v tuto chvíli neexistuje jednoduchý způsob, jak tomu zabránit. V případě, že provozovatelé poolů mají (nebo budou mít v budoucnosti) vlastní velké těžební farmy a menší horníci nemohou významně snížit svou moc delegováním hashrate jinam, pak se provozovatelé poolů stanou diktátory.

Pro útok zvenčí je snazší ovlivnit několik provozovatelů poolů v Číně než tisíce účastníků konsensu z celého světa. Je také snazší zaútočit na velké těžební haly než na ASIC těžaře distribuované v milionech domácností. V rámci PoW konsensu vidíme mnoho centralizačních tendencí.

JAK MĚŘIT DECENTRALIZACI

Nejprve objasníme několik věcí, které jsou pro lidi často matoucí.

Pierre Rochard vysvětlil 3 klíčové mylné představy o provozování Bitcoin full nodu v jednom z panelů na 2019 MIT Bitcoin Expo. Podíváme se na dva z nich. Rochard řekl, že těžaři v těchto dnech obvykle neprovozují své vlastní plné uzly. Místo toho se jednoduše připojí k plnému uzlu jejich těžebního poolu. Navíc ti, kteří doma provozují své vlastní plné uzly, obvykle netěží. Rochard také řekl.

"Nezáleží na tom, jestli zprovozníte celý uzel a potom jej nepoužíváte. Síti to může trochu pomoc, ale opravdu to není důvod, proč by měl člověk rozcházet celý uzel. Měli byste rozchodit celý uzel, protože chcete používat Bitcoin důvěryhodným způsobem a existují také výhody spojené s ochranou soukromí, atd. “

Všimněte si, že Rochard vůbec nemluvil o konsensu a distribuci moci. Spuštění celého uzlu je opravdu jen o nedůvěryhodném připojení k síti.

Při posuzování úrovně decentralizace musíme brát v úvahu všechny role, které v ekosystému existují, a jejich práva v konsensu sítě. V PoW existují tři role: držitelé mincí (uživatelé), horníci a operátoři poolů. Některé role se mohou překrývat. Pojďme porovnat současnou tvorbu bloků s tím, co Satoshi navrhl ve whitepaperu. Zvláštní pozornost věnujte rolím:

1. Všechny uzly operátorů poolů vybírají transakce a vkládají je do bloku, což je rychlý proces. Vytvářejí se tedy nové bloky, ale je třeba, aby ještě probhl PoW. Uzly si budou navzájem konkurovat v zápolení o vytěžení bloku. Odměněn bude pouze vítěz.

2. Provozovatelé poolů rozdělili práci na několik částí a ty pak distribuovali všem malým ASIC těžařům, kteří jsou zaregistrovank u jednotlivých poolů. Takže všichni těžaři v rámci daného poolu pracují na stejném bloku. Nyní začíná ~10 minutová PoW práce.

3. Jeden horník uspěje v PoW úloze a výsledek zašle provozovateli poolu. Blok je tedy připravený a může být distribuován do sítě.

4. Všechny úplné uzly ověřují blok a pokud je správný, přidají ho do svých blockchainů. Pokud ne, neexistuje způsob, jak si stěžovat nebo reklamovat špatný blok.

5. Operátoři poolu začínají pracovat na novém bloku, v podstatě od kroku 1.

6. Provozovatel poolu získá odměnu za blok. Provozovatel ví, kolik úsilí každý těžař vložil do celkového prácovního úsilí, takže ví jak koho odměnit…

Všimněte si, kolik energie mají operátoři fondu. Rozhodují o tom, kterou transakci vložit do nového bloku nebo o tom, který blok pokračovat v případě vidlice. Úplné uzly se začnou hrát v kroku 4, což je téměř ve stejnou chvíli, kdy operátoři začnou pracovat na dalším bloku v kroku 5. Vlastníci úplných uzlů jsou tedy jen pasivními pozorovateli celého procesu konsensu. Nejsou aktivní účastníci. I když by se vyskytl problém s blokem, nedokážou moc. Neexistuje žádný proces umožňující úplným uzlům odmítnout blok, který provozovatelé fondu považují za platný. I když většina úplných uzlů nezahrnuje blok v blockchainu, pokud operátoři fondu (nebo dominantní) pokračují v přidávání nových bloků do toho jednoho, není s tím nic schopno dělat plné uzly.

Těžaři jsou také spíše pasivními účastníky síťového konsensu. Dělají jen to, co provozovatelé bazénu potřebují. Nehrají žádnou roli například při výběru transakcí do bloků. Jsou to jen služebníci poolu.

Všimněte si, že držitelé mincí se konsensu vůbec nezúčastňují. V konsensu sítě nemají žádnou rozhodovací pravomoc. Držitelé mincí se však mají větší zájem o zabezpečení sítě a její decentralizaci než těžaři. Pokud se něco pokazí, mohou držitelé mincí ztratit více peněz než těžaři. Tětaři jsou v podstatě jen podnikatelé, kteří dělají svou práci za peníze. Nemusí to být nutně držitelé mincí.

Je nutné si uvědomit, jak málo férově vyvážený je systém PoW. Existuje pouze několik provozovatelů poolů, ale ti mají největší rozhodovací pravomoc. Existuje mnoho držitelů mincí a jejich počet se bude zvyšovat. Ti však nemají žádná práva. Těžařů je méně než držitelů mincí a jejich počet navíc bude spíše klesat. Moc těžaře roste s výší jeho hashrate. Meníš těžaři jsou vytlačování.

Pokud chceme posoudit stupeň decentralizace podle toho, kolik lidí má nejvyšší rozhodovací pravomoc, musíme se zaměřit na provozovatele poolů. Stupeň decentralizace je tedy dán počtem provozovatelů poolů a rozdělením rozhodovací síly podle míry hashrate, který mají.

Mohli bychom také zvážit, kolik hashrate vlastní provozovatelé poolů a kolik získávají od menších těžařů. Bohužel zde chybí důvěryhodná data.

Je žádoucí, aby počet provozovatelů poolů byl co nejvyšší. Ale má to háček. Celkový počet je irelevantní, pokud je v síti málo dominantních operátorů. V síti může být 100 operátorů poolů, každý s přibližně 1% rozhodovací moci. Nebo může existovat 5 operátorů, z nichž každý má více než 15% moci a zbytek malých operátorů. Je zřejmé, že v druhém případě bude síť centralizována bez ohledu na celkový počet operátorů.

Pokud tedy změříme stupeň decentralizace přesně podle toho, kolik nezávislých entit může vytvářet bloky (včetně vkládání transakcí do bloku) a dostává přibližně 90% odměn za den, byli bychom někde u 10–20 subjektů.

Také jsme se mohli podívat na počet úplných uzlů, které udržují blockchain. Jak jsme však ukázali výše, z hlediska konsensu je to pouze kontrolní orgán, který nemá konsensuální práva.

Možná není dobré posuzovat stupeň decentralizace podle počtu provozovatelů poolů. Rozhodovací pravomoc by měla být rozdělena rovnoměrně mezi co nejvíce účastníků. Silnější většina účastníků by měla být vždy schopna snížit vliv či moc podvodníka. Moc by se však neměla soustředit v rukou jednotlivců.

AKTUALIZACE PROTOKOLU JE NUTNOSTÍ

Není možné udržovat decentralizaci bez potřebných aktualizací protokolu. Pokud se podmínky ve fyzickém světě změní, je nutné odpovídajícím způsobem reagovat a upravit protokol. Tým odpovědný za údržbu protokolu je nezbytný pro udržení decentralizace. Dosud jsme nebyli schopni vytvořit protokol, který by se staral o vlastní stupeň decentralizace a byl schopen přizpůsobit vlastní pravidla podle potřeby. Tato aktivita zůstane v rukou vývojářů ještě hodně dlouho a tým musí reagovat na požadavky uživatelů a potřeby protokolu.

Dobře fungující správa projektů (governance) je stejně důležitá jako decentralizace na úrovni sítě. Musí existovat mechanismus, pomocí kterého může tým poslouchat stížnosti a žádosti uživatelů. Kromě toho musí existovat určitá forma hlasování o tom, jak řešit problémy a jak je upřednostňovat.

V PoW je obtížné toho dosáhnout, protože držitelé mincí nemají hlasovací práva, pokud jde o správu projektů. Hlasování o změnách je v rukou provozovatelů poolů a těžařů, kteří mohou upřednostňovat své zájmy před zájmy držitelů mincí.

JAK DECENTRALIZOVANÉ MŮŽE BÝT CARDANO

V ideálním případě by role účastníků v ekosystému protokolu neměly být příliš rozděleny. Konsensuální rozhodovací pravomoc by měla být rozdělena na co nejvíce nezávislých subjektů. Bylo by hezké přiblížit se stavu, který jsme viděli na obrázku 1. To je však nerealistický cíl.

Proto Cardano počítá s existencí poolů od samého počátku a prostřednictvím konceptu “nasycení poolu” se bude snažit omezit jejich velikost a zajistit, aby jich bylo co nejvíce. Vytvoření nového poolu by mělo být snazší a levnější. Protokol se sám postará o distribuci odměn všem účastníkům konsensu. Provozovatelé poolu za to nebudou odpovědní.

Všichni uživatelé sítě jsou či mohou být účastníci síťového konsensu. Zvláštní úlohou je provozovatel poolu, který bude odpovědný za vytváření nových bloků. PoS konsenzus používá své vlastní mince, které lze krásně použít k distribuci moci. Ti, kteří drží více mincí ADA, se pravděpodobně budou více zajímat o kvalitu decentralizace a zabezpečení protokolu. S počtem držených mincí se úměrně zvyšuje síla v rámci konsensu. Každý držitel mincí ADA se tak v terminologii bitcoinů stává těžařem. V terminologii PoS je stakeholder (staker). Provozovatelé poolů jsou také stakeholdeři a použijí mince k vytvoření a posílení svého poolu. Ostatní účastníci si mohou vybrat pool a delegovat mu mince. Tím se zvyšuje moc tohoto poolu.

Pojďme se podívat, co se děje v síti Cardana. Znovu si všimněte hlavně rolí účastníků:

1. Na začátku epochy se může konsensuální síla poolů změnit, protože uživatelé mohou delegovat více či méně mincí ADA vybranému poolu.

2. Uzel poolu zjistí, že byl vybrán jako aktuální vedoucí slotu (slot leader). To znamená, že obdržel právo vkládat transakce do nového bloku a produkovat je. Mezi pooly neexistuje konkurence a všichni vedoucí slotů jsou stanoveni předem. Rozhodnutí o vedoucím slotu je založeno na stakovaných mincích ve jménu vybraného poolu.

3. Blok se okamžitě šíří do všech úplných uzlů. Úplné uzly mohou ověřit, že blok byl vytvořen uzlem, který měl právo tak učinit.

4. V rámci epochy je vybrán nový vedoucí slotu.

5. Na konci epochy protokol rozděluje odměny provozovatelům poolů a také všem uživatelům, kteří delegovali mince.

Velkou výhodou Cardano Ouroboros POS je to, že všechny mince ADA se používají k hlasování při rozhodování o vedoucích pozicích. Síť může zohlednit počet mincí, které jsou delegované každému poolu. Je tedy snadné definovat velikosti poolu, od kterého nebude mít velký pool poměrnou výhodu oproti jiným menším poolům. Od určité velikosti je pool považován za nasycený a síť bude snižovat jeho odměny. Síť tak může regulovat svou úroveň decentralizace a definovat, kolik poolů o přibližně stejné velikosti by mělo existovat. Zpočátku je plánováno 1000 poolů. Tento koncept nezabrání jediné entitě ve vytváření více poolů. Ani to není v decentralizované síti možnéi. Výhodou je, že 1/1000 aktuálně stakovaných mincí bude stačit k založení nového poolu. Počet poolů bude nastavitelný prostřednictvím decentralizované správy projektu.

Tým od začátku počítal s existencí poolů, takže distribuci odměn implementoval přímo do protokolu. Provozovatelé poolů nebudou odpovídat za rozdělování odměn. Síť vše provede autonomně.

Výhodou PoS oproti PoW je, že všichni držitelé mincí, bez ohledu na to, kolik jich mají, se mohou podílet na konsensu v síti a znásobit své bohatství. Všechny zúčastněné strany tak mohou ovlivnit kvalitu decentralizace. Decentralizace se přirozeně zvýší, jakmile budou mince ADA distribuovány mezi lidmi. A poptávka po mincích může být velká, protože držení poskytuje pasivní příjem. Protože si lidé budou chtít zajistit pasivní příjem tak dlouho, jak jen to je možné, budou dohlížet na decentralizaci prostřednictvím delegování mincí čestnému poolu.

Čím více lidí dohlíží, tj. drží a deleguje mince ADA poolům, tím decentralizovanější bude síť. Konsensuální rozhodovací pravomoc je tedy mnohem více rozdělena mezi velké množství lidí, než můžeme pozorovat u PoW. Pro delegování mincí není nutné kupovat drahý hardware a uživatelé neriskují, že ztratí peníze. Vše, co potřebujete, jsou mince, které jsou prostřednictvím peněženky delegovány do poolu. Po delegování může peněženka přejít do režimu offline.

Výše jsme uvedli, že stupeň decentralizace lze posoudit podle počtu nezávislých subjektů, které mají právo vkládat transakce do bloku a získávat odměny za výrobu bloků. U Bitcoinu to bylo asi 10–20 provozovatelů poolů. V případě Cardana budou určitě existovat velryby, které budou schopny vytvořit více než jeden pool. Bude to platit alespoň na začátku. Protože se očekává, že bude existovat přibližně 1 000 poolů, může být Cardano 50–100x decentralizovanější než Bitcoin na úrovni konsensu sítě. Je pravděpodobné, že uvidíme např. 300 plně nasycených poolů a 2000 nenasycených bazénů.

Jak jsme již napsali dříve, decentralizace není jen o tom, kolik lidí má právo vytvořit blok, ale také o tom, kolik nezávislých lidí má právo změnit rovnováhu moci. V tomto ohledu je PoS lepší, protože je velmi krásně distribuován prostřednictvím mincí.

DECENTRALIZOVANÁ SPRÁVA

Decentralizace samozřejmě není jen o konsensu v síti, ale také o správě projektů. V rámci projektu musí být zajištěno, že problémy decentralizace budou řešeny včas a přiměřeně. Za tímto účelem musí existovat zdroj financování a způsob, jakým lze problémy nahlásit. Lidé by také mohli vyžadovat nové funkcionality. Zainteresované strany musí mít možnost rozhodnout, jaký problém bude vyřešen a kdy, kolik peněz na něj bude vynaloženo a kdo problém vyřeší. Projektový tým Cardano plánuje zavedení decentralizované správy. Stane se to v éře Voltaire.

Jak jsme viděli u bitcoinové sítě, nelze v dlouhodobém horizontu udržet stejnou úroveň decentralizace. Ttým Cardana bude určitě čelit novým výzvám v oblasti decentralizace v příštích 10 letech a to hned po spuštění mainnetu.

ZÁVĚR

Je obtížné udržet síť vysoce decentralizovanou, pokued je konsensus založena na spotřebě elektřiny. Zdá se, že je to minimálně z geografického hlediska téměř nemožný úkol. S mincemi v sítích PoS je to mnohem snazší. Pokud bude negativní trend centralizace Bitcoinu pokračovat, brzy bychom mohli vidět síť, kde budou jen 2 nebo 3 dominantní pooly a několik velkých těžebních farem na několika místech na světě bez malých hobby těžařů. Pokud má být síť znovu decentralizována a současný negativní trend narušen, musí se nutně v bitcoinovém ekosystému něco zásadně změnit.

Decentralizace Cardano sítě může vypadat právě tak, jak by si ji představoval Satoshi Nakamoto. PoW byl vytvořen také díky tomu, že v době vzniku Bitcoinu nikdo nevyřešil všechny problémy spojené s PoS. Cardano, ale i další projekty, mohou uspět a dosáhnout funkčního PoS konsensu. Full node PoS sítě může být vždy „těžebním“ plným full nodem, protože uživatelé mohou delegovat mince do poolu a mít tak rozhodovací práva. A co víc, uživatelé mají naprosto stejná práva, aniž by museli provozovat full node. Mohou delegovat ADA mince z lightweight peněženky Yoroi.

Decentralizace je jako demokracie. Jakmile se o ni přestaneme starat, ztratíme ji. Lidé museli vybudovat mnoho kontrolních mechanismů, aby demokracie dobře fungovala. Totéž se musí stát také v rámci distribuovaných sítí s tím rozdílem, že řízení musí být decentralizováno. Jedinou platnou konstantou v našem světě je změna. Musíme reagovat na nechtěné nebo neočekávané změny, abychom zabránili stavu, kterému se chceme vyhnout. Téměř vše kolem nás je centralizováno a jsme na tento koncept zvyklí. Jsme na samém začátku našeho úsilí o decentralizaci a musíme s odvahou čelit všem nadcházejícím výzvám.