🇨🇿 Decentralizace je srdcem projektu Cardano

Decentralizace je naprosto klíčovou vlastností veřejných blockchainových sítí, protože právě ona je odlišuje od současných protokolů. Vysvětlíme si, co je decentralizace, jak ji měřit a jak dlouhodobě udržet její vysokou kvalitu.

TLDR:

  • Veřejné blockchainové sítě nesplňují obecnou definici decentralizace a v každé existující síti můžeme pozorovat prvky centralizace.
  • Kvalita decentralizace je dynamická a mění se v čase. Může stoupat nebo klesat.
  • V decentralizované blockchainové síti existují subjekty, které mají vyšší postavení než ostatní. Decentralizaci sítí tak lze do jisté míry vzájemně porovnávat.
  • Aktuální kvalita decentralizace není tak důležitá. Decentralizace musí s rostoucí adopcí škálovat.
  • Jediný způsob, jak udržet síť bezpečnou a odolnou proti podvodům s rostoucím počtem uživatelů, je škálovat na úrovni decentralizace.
  • Kvalita decentralizace sítě by se měla měřit podle toho, kolik lidí síť používá a kolik aktiv je třeba chránit.
  • Cardano je navrženo tak, aby bylo možné decentralizaci postupně zvyšovat.

Co je to decentralizace

Decentralizovaný systém je druh systému, který vyžaduje, aby uživatelé činili svá vlastní, individuální rozhodnutí. V takových systémech neexistuje žádný určený centrální orgán, který by rozhodoval jménem všech účastníků. Místo toho každý účastník, označovaný také jako “peer”, činí svá vlastní autonomní rozhodnutí sledující vlastní zájmy, které mohou být v rozporu s cíli ostatních peerů. V decentralizovaném systému neexistují žádné předpisy týkající se vstupu do systému nebo výstupu z něj.

Koncepty decentralizace lze uplatnit ve vědě, řízení soukromých podniků a organizací, politice, právu a veřejné správě, ekonomice, penězích a technologiích. Slovo “decentralizace” se poprvé objevilo během Velké francouzské revoluce, kdy byla uzákoněna decentralizace státní správy. Francie byla rozdělena na departementy, což byly samostatné správní a hospodářské jednotky.

V případě kryptoměn obecně hovoříme o decentralizaci na technologické úrovni, konkrétně na úrovni sítě. První generace kryptoměn se snaží dosáhnout decentralizované měnové politiky a decentralizované přenosové sítě prostřednictvím decentralizace na úrovni sítě. Cardano tento koncept rozšiřuje o možnost decentralizovat základní ekonomické činnosti, jako je poskytování úvěrů nebo stabilizace ekonomického prostředí, identita obyvatelstva, rozhodovací pravomoci atd.

Cílem decentralizace je, obecně řečeno, vyjmout rozhodovací pravomoc z rukou nespolehlivých zprostředkovatelů a vložit ji do rukou decentralizované technologie. Tím mohou vzniknout nové finanční a sociální vazby, v nichž tradiční zprostředkovatelé, jako jsou banky nebo úřady, mohou hrát méně důležitou roli.

Decentralizované sítě jsou ze své podstaty globální, takže pro ně neexistují mezinárodní hranice. Lidé po celém světě mohou být propojeni a všichni mohou používat stejnou síť, která je zcela nezávislá na jakékoli vládě nebo organizaci. Potenciál tohoto technologického výdobytku zatím není široce doceněn.

Jak rozdělit rozhodovací pravomoci

Decentralizace je dynamický proces, a proto může růst nebo klesat. Decentralizace závisí na mnoha vnitřních i vnějších faktorech, jako je ekonomická motivace lidí k účasti na decentralizaci, síťový rozpočet a systém odměn, regulace, náklady na zapojení do procesu, přijetí protokolu a vysoká konkurence.

V ideálním případě by si podle základní definice decentralizace měli být všichni účastníci rovni. V případě kryptoměn je to v praxi zatím nedosažitelný cíl. V každé decentralizované síti tak mají některé subjekty větší práva nebo vyšší postavení. Je zřejmé, že snaha být tím výše postaveným bude obrovská, protože z vysokého postavení plynou ekonomické výhody. Lze říci, že v každé decentralizované síti můžeme najít určité rysy centralizace.

Pokud se podíváte na obrázek níže, uvidíte běžné rozdělení moci ve veřejné decentralizované blockchainové síti. Vidíte tři skupiny účastníků: producenty bloků, delegáty a držitele mincí.

[OBRÁZEK]

Nezáleží na tom, zda mluvíme o Cardanu, Bitcoinu, Ethereu, EOS, Polkadotu, Ripplu nebo Solaně. Toto základní rozdělení moci funguje všude, i když se může zásadně lišit v detailech.

V praxi jsou nejmenší, ale nejdůležitější skupinou výrobci bloků. Jednotliví členové této skupiny mají na starosti výrobu nových bloků. Tito lidé rozhodují o tom, zda blok vůbec vytvořit, jaké transakce do bloku zahrnout nebo na jaký předchozí blok navázat. Tato skupina má tedy největší rozhodovací pravomoc. Lidé z této skupiny jsou za tuto práci protokolem nejvíce odměňováni. Je to proto, že tyto subjekty mají možnost způsobit určitou škodu, takže jejich ekonomická motivace musí být nejvyšší. Lze předpokládat, že nikdo by nebyl ochoten úmyslně zničit vlastní ekonomicky výnosné podnikání. V ekosystému Cardano produkují bloky provozovatelé poolů.

Podobně to funguje i v případě Bitcoinu, který také využívá koncept poolů. V Ethereu 2.0 budou bloky vytvářet validátoři, tj. subjekty, které uzamknou minimálně 32 ETH. To však neznamená, že nebudou vznikat pooly. Do procesu stakingu se budou chtít zapojit i lidé, kteří mají menší počet ETH. Proto budou vznikat pooly, které budou sdružovat tyto menší investory a provozovat validátory s jejich ETH.

Jak vidíte, nezáleží na tom, zda se používá konsensus Proof-of-Work nebo Proof-of-Stake. Základní principy jsou všude podobné.

Druhou důležitou skupinou jsou delegáti (či delegátoři). Co mají delegáti k dispozici? V zásadě mají část rozhodovacích pravomocí. Delegáti se vyznačují tím, že se přímo nepodílejí na výrobě nových bloků, ale jejich rozhodnutí předurčí toho, komu tento úkol delegují. V ekosystému Cardano mohou být delegáty všichni vlastníci mincí ADA. Neexistuje žádný spodní limit mincí, které musí delegát vlastnit. Dodejme, že tento proces se nazývá staking. Delegáti mají také ekonomickou motivaci k výběru poolů, které budou pověřeny výrobou bloků. Protokol Cardno odměňuje provozovatele poolů, ale také delegáty úměrně počtu mincí, které vlastní. Můžeme říci, že skupina držitelů mincí se prolíná. Ne každý držitel mincí však bude delegovat své mince ADA.

V sítích PoW se mince nepoužívají k delegování moci. Moc je delegována prostřednictvím hashovací síly (hash rate). Delegáti jsou skupina těžařů, kteří delegují hash rate na vybraný pool. Provozovatelé poolu dostávají od protokolu odměnu a slibují, že těžařům pošlou odměnu podle odvedené práce. Důležitým rozdílem je, že nativní mince hrají roli odměny, ale nenesou žádné rozhodovací pravomoci. To znamená, že skupina držitelů mincí nemá žádné rozhodovací pravomoci a nepodílí se na decentralizaci. Decentralizace tak závisí pouze na skupinách producentů bloků (pool operátorech) a delegátů.

V případě projektů PoS se na decentralizaci podílí větší počet účastníků. Je snazší nakupovat mince na volném trhu a získávat pravidelné odměny za držení a delegování moci. Lze konstatovat, že Cardano dává lidem ekonomickou motivaci k udržování vysoké míry decentralizace. Decentralizace se zvyšuje přímo s distribucí mincí mezi lidmi. Je to nejjednodušší způsob, jak dosáhnout vysoké decentralizace a přiblížit se základní definici decentralizace. Rozhodovací pravomoc tak mají všichni účastníci sítě, nikoli jen vybraná skupina lidí, jak tomu obvykle bývá v sítích PoW.

Je třeba poznamenat, že plnohodnotný uzel může provozovat skupina držitelů mincí, ale také skupiny lidí, kteří žádné mince nedrží. To znamená, že mohou aktivně kontrolovat, zda se v síti děje vše podle očekávání. Za tuto činnost nejsou lidé přímo ekonomicky odměňováni a jsou v roli pozorovatelů. Nemají žádnou přímou účast na konsensu sítě. Lidé tedy mohou pozorovat nesrovnalosti, ale nemohou jim aktivně zabránit, s výjimkou sociální úrovně. Pokud se většina subjektů ve skupině producentů bloků shodne na pravidlech, budou nadále produkovat bloky a udržovat nejdelší řetězec.

Z hlediska napadení sítě nebo možnosti převzetí moci jsou výrobci bloků a delegáti nejdůležitějšími skupinami a v tomto článku se na ně zaměříme.

Jak měřit kvalitu decentralizace

Kvalitu decentralizace lze do jisté míry porovnat podle počtu aktérů v jednotlivých skupinách. Vzhledem k tomu, že skupina výrobců bloků je nejdůležitější, má počet nezávislých subjektů v této skupině nejsilnější váhu. Druhou nejsilnější váhu má skupina delegátorů, kteří v podstatě rozhodují o tom, jakou rozhodovací pravomoc budou mít subjekty ve skupině výrobců bloků (delegátoři rozhodují o síle/staku poolů).

Jak jsme již vysvětlili, u Cardana dochází k překrývání skupiny delegátů a skupiny držitelů mincí. U projektů PoW tomu tak není a musíme striktně rozlišovat mezi těmito třemi samostatnými skupinami.

Je zřejmé, že velmi klíčovou vlastností pro dosažení vysokého stupně decentralizace je ekonomická nebo sociální proveditelnost stát se platným členem skupiny producentů bloků. Vstup do této skupiny musí být otevřený a nesmí mu bránit protokol, jak to vidíme například u projektů EOS nebo Tron. Zde je úroveň decentralizace v podstatě pevně daná, a když přijde někdo nový, vytlačí stávajícího člena skupiny.

Ačkoli je přístup otevřený, nemusí to nutně znamenat, že vstup do skupiny výrobců bloků je pro každého snadný a ekonomicky dosažitelný. Vstup může vyžadovat určité finanční prostředky. Limity nesmí být příliš nízké, protože bloky by měl vyrábět někdo, kdo má ve hře odpovídající podíl (vlastní kůži ve hře). Na druhou stranu nesmí být ani příliš vysoké, protože by do nich mohli vstoupit jen bohatí.

Počet členů ve skupině delegátů by měl být také co nejvyšší, protože je to druhá nejdůležitější skupina a může ovlivnit poměr sil ve skupině výrobců bloků. Pokud je ve skupině blokových výrobců člen, který se nechová čestně a jeho chování není v souladu s obecně očekávanými podmínkami, musí existovat síla, která ho učiní bezvýznamným. Teorie říká, že v decentralizovaném systému neexistuje způsob, jak někoho vyhodit. Může být pouze ekonomicky znevýhodněn oproti ostatním.

Je důležité si uvědomit, že rozhodovací pravomoc si lze vždy koupit za peníze a je pouze otázkou, kolik je útočník ochoten investovat do případného útoku nebo dlouhodobého poškození sítě. Dosažení vysokého stupně decentralizace je nejlepší prevencí proti útokům. Pokud většinu mincí v ekosystému PoS vlastní nezávislé osoby, které nemají v úmyslu škodit a mince prodat útočníkovi, nemá útočník šanci síť napadnout. Páchání škody menšími částkami je možné, ale ekonomicky nevýhodné. Dopad na síť může být zanedbatelný. V případě ekosystému Cardano se očekává, že delegáti budou sledovat své odměny, a pokud delegují moc svých mincí do poolu, který své delegáty dostatečně odměňuje. Pokud ne, vyberou si jiný pool. Tím oslabí pool útočníka a posílí jiný poctivý pool. Bezpečnost protokolu Cardano tedy závisí na vysoké míře decentralizace.

Sítě PoW fungují v principu velmi podobně. Těžaři poskytují vybraným poolům hash rate a zvyšují tak šanci na vytěžení bloku. Pokud by některý pool zneužil svého postavení a rozhodl se například cenzurovat transakce, těžaři mohou delegovat hash rate jinam. Opět by tak odebrali rozhodovací pravomoc zlomyslnému poolu a posílili by poctivý pool.

Záměrně nechceme porovnávat jednotlivé projekty mezi sebou, protože čísla nemusí plně vypovídat o kvalitě decentralizace. Rozhodující mohou být detaily. Navíc, jak uvidíte v následující části, současná úroveň decentralizace je pouze začátek a bude potřeba, aby rostla. Můžeme se však pokusit porovnat největší síť PoW, kterou je Bitcoin, s největší sítí PoS, kterou je Cardano.

Bitcoin je nejstarší decentralizovanou kryptoměnou a při svém spuštění neměl žádné pooly. K vytvoření poolů síť dospěla postupným vývojem. Můžeme pozorovat, že síť má přibližně 10 dominantních poolů. Tři největší pooly mají více než 10% pozici. Těchto 10 poolů drží 85 % kontroly nad sítí. Pooly, které mají dohromady asi 15% podíl, spadají do kategorie ostatní. Bitcoin nepodporuje existenci poolů na úrovni protokolu, takže bohužel nemáme žádné on-chain údaje o druhé skupině delegátů. Statistiky týkající se počtu delegátů nejsou k dispozici a je obtížné je ověřit. Jednotlivé těžařské společnosti lze dohledat, ale i tak není lehké zjistit jaký mají hash rate.

Dodejme, že velké těžařské společnosti si mohou od poolů vyjednat lepší odměny než ty, které jsou veřejně inzerovány. Pooly mají ekonomickou motivaci odměňovat velké hráče lépe, protože to zvyšuje jejich celkový hash rate a postavení na trhu. Velké těžařské firmy mají silné postavení a mohou si snadno vyjednat lepší podmínky. Nízká transparentnost znevýhodňuje malé domácí těžaře a vede k větší centralizaci.

Totéž lze říci o nákupu těžebních zařízení a elektřiny, kde si velcí odběratelé mohou rovněž vyjednat lepší podmínky. Zvyšování decentralizace je pro sítě PoW poměrně obtížné. Trend je spíše negativní a ekonomicky směřuje k větší centralizaci.

Abychom poskytli určitý kontext týkající se skupiny delegátů (těžařů), každý měsíc se vytěží 27 000 bitcoinů. Největší těžební farmy mohou měsíčně vyprodukovat několik stovek bitcoinů. Jedna z největších farem v severní Číně dosáhla 700 vytěžených bitcoinů za měsíc, čímž přispěla více než 2 % k celkovému hash rate. Pokud se velcí investoři rozhodnou těžit, nakupují ASIC minery po tisících a jsou ochotni za to zaplatit několik milionů dolarů. Na jedné farmě mohou být desítky tisíc ASIC zařízení. Je důležité si uvědomit, že z hlediska decentralizace rozhodují o delegování hash rate na konkrétní pool lidé, kteří jsou na farmě fyzicky přítomni. Nikdo jiný. Každá nová velká farma vytlačuje ze hry malé hráče, čímž se decentralizace snižuje. Část rozhodovací pravomoci o delegování hash rate může být v rukou 10 000 nezávislých jednotlivců nebo v rukou majitelů jedné farmy.

Jak můžeme hodnotit decentralizaci Bitcoinu? Bitcoin má 10 výrobců bloků a neznámý počet delegátů. Snad všechny konkurenční sítě mají větší počet výrobců bloků, obvykle několik desítek nebo stovek. Vytvořme stupnici od 1 do 1000, kde 1 je centralizovaná síť a 1000 je současná úroveň maximální decentralizace. Udělejme totéž pro skupinu delegátů s tím rozdílem, že horní hranice bude 1 000 000. V případě Bitcoinu dominují těžbě PoW velké farmy, takže významná část rozhodovací pravomoci bude v rukou řádově 100 až 1000 osob. Bitcoin by získal následující hodnocení: 10/1000.

V případě sítě Cardano je vše mnohem jednodušší, protože protokol zohledňuje koncept poolů a delegátů. Máme tedy k dispozici on-chain údaje, které nám velmi přesně říkají počet poolů a delegátů. V době psaní tohoto článku je v síti Cardano registrováno téměř 3000 poolů. Ne všechny však produkují bloky. Některé pooly navíc ovládá jediný subjekt. Největším hráčem je burza Binance, která má pod svou kontrolou přibližně 12 % sítě. Další velký pool má však jen asi 4% podíl. Pooly, které mají nad sítí více než 1% kontrolu, tvoří asi 15 subjektů, které mají dohromady nad sítí asi 40% kontrolu. Zbytek jsou menší hráči. Přibližně 22% kontrolu nad sítí mají jednotliví provozovatelé poolů, kteří provozují asi 68 % poolů. Počet delegátů je téměř 750 000.

Jaké hodnocení by Cardano získalo podle našeho měřítka? V síti je jedna dominantní velryba, 15 řekněme větších hráčů, ale také velké množství provozovatelů jednotlivých poolů. Binance je velký hráč, ale je třeba si uvědomit, že moc této burzy je delegovaná a lidé mají možnost přesouvat mince z burzy do vlastních peněženek. Může se však stát, že někdo mince ukradne. Může to být samotná burza. Zbytek kontroly moci, celých 88 %, je poměrně dobře decentralizovaná síť. V každé epoše je odměněno asi 1100 poolů. Dohodněme se, že síť dostane známku 500 na úrovni výrobce bloků. V případě delegátorů je to snadné a víme, že jich je zhruba 750 000. I zde platí, že jeden subjekt může mít více peněženek. Dejme síti známku 700 000. Celkové hodnocení je tedy 500/700 000.

Můžeme říci, že síť Cardano je zhruba 50× decentralizovanější na úrovni producentů bloků a 700× decentralizovanější na úrovni delegátů. Porovnání decentralizace ostatních sítí a zohlednění důležitých detailů necháváme na čtenáři. Výsledná čísla nejsou až tak důležitá, protože jak ukážeme v další části, decentralizace se musí zvyšovat s rostoucí adopcí. Pro kontext tohoto článku tedy stačí velmi hrubé odhady a nebylo nutné znát přesná čísla.

Decentralizace musí škálovat

Udělejme si nyní malé myšlenkové cvičení. Řekněme, že máme skupinu 100 lidí, kteří si mezi sebou chtějí vyměňovat peníze za zboží. Zároveň chtějí, aby o tom existovala účetní evidence. Lidé si navzájem nedůvěřují. Ne každý ví, jak funguje účetnictví. Mezi lidmi jsou 2 lidé, kteří účetnictví umí a dohodnou se, že ho budou vést. Aby bylo zajištěno, že ani jeden z účetních nepodvádí, budou se ve vedení účetnictví pravidelně střídat. Kromě toho bude účetnictví zcela otevřené, takže všech ostatních 98 lidí může kdykoli nahlédnout do účetní knihy.

Kdyby na účetní knihu dohlížel jeden člověk, mohl by si dělat, co by chtěl. Rozhodovací pravomoc této osoby by byla centralizovaná a nikdo jiný by nemohl opravit zápis v účetní knize, i kdyby ho na to někdo výslovně upozornil.

Pokud jsou účetní dva, můžeme hovořit o decentralizaci moci. Nelze však hovořit o kvalitním rozložení rozhodovací pravomoci. Co když jedna účetní, říkejme jí Alice, podvádí? Druhý účetní, Bob, bude chtít Aličiny chyby napravit, ale Alice s tím nebude souhlasit. Nastane tedy patová situace. Lidé brzy přijdou na to, že dva účetní k decentralizaci účetní knihy nestačí. Vyberou si tedy třetího účetního, Carol. Pokud dojde ke sporu mezi Alicí a Bobem, bude to Carol, kdo rozhodne o pravdě. Totéž bude platit, pokud dojde ke sporu například mezi Carol a Alicí. Spor bude řešit Bob.

Ale stále nejsme z nejhoršího venku. Co když se Alice a Bob dohodnou, že budou podvádět společně a vždy přehlasují Carol? V účetní knize budou účetní chyby a nebude možné je opravit. Lidé nebudou spokojeni a nebudou věřit účetním. Brzy dojdou k závěru, že 3 lidé na decentralizaci účetní knihy nestačí a potřebují jich více.

Kolik účetních je potřeba, aby systém dobře fungoval? Místo přímé odpovědi vneseme do hry odměny. Pokud budou lidé s účetními spokojeni, budou jim za jejich práci pravidelně platit. Účetní budou ve zcela jiné pozici, protože budou hledat odměnu. Pokud budou chtít podvádět, spočítají si, zda je pro ně výhodnější podvádět, nebo dostat od lidí zaplaceno. Odměna musí být dostatečně vysoká, aby účetního motivovala k poctivému jednání.

Řekněme, že v naší hře začalo prozatím vše fungovat dobře a účetní se chovají čestně, protože si váží pravidelného příjmu za svou práci. Má to však jeden háček. Dobře to funguje pouze pro 100 lidí. Jakmile se počet lidí zvýší, systém může přestat fungovat.

Co když se počet lidí využívajících účetní zvýší? Co když jich nebude 100, ale 1000? S rostoucím počtem osob se zvyšují částky, které je třeba do účetního deníku zapsat. Počet lidí se zvýšil desetinásobně, takže případné podvody mohou být najednou výnosnější. Pokud by se dva účetní domluvili na spáchání podvodu, mohli by získat tolik peněz, že by to převýšilo pravidelné platby za delší časové období. Systém by byl opět ohrožen.

Lidé mají dvě možnosti. Buď zvýšit platby, nebo zvyšte počet účetních a nechte je, aby mezi sebou soupeřili o to, kdo může vykonávat práci účetního. Lidé se dokonce mohou sami rozhodnout, kdo získá důvěru a kdo se může stát účetním. Doufám, že už vidíte analogii s decentralizovanými sítěmi.

Rozpočet veřejných sítí je omezený a s rostoucím počtem uživatelů sítě nemůžete odměny donekonečna navyšovat. To znamená, že jediný způsob, jak udržet síť bezpečnou a odolnou proti podvodům, je škálovat na úrovni decentralizace. Je nezbytné, aby síť podporovala co nejvyšší počet účetních a aby si lidé sami mohli vybrat účetní, kteří odvádějí dobrou práci. Mluvíme tedy o blokových producentech a skupinách delegátorů.

Stačili by 3 účetní na 1000 lidí? Možná. Co kdyby tam bylo 10 000 lidí? Nejsem si jistý. Co kdyby tam bylo 1 000 000 lidí? To by asi nestačilo a bylo by naivní mluvit o dobré úrovni decentralizace. Nikdo vám přesně neřekne, kolik blokových producentů a delegátů by mělo být pro 1 milion uživatelů. Cílem je rozumně škálovat počty těchto klíčových entit, ale ani to není příliš konkrétní. Pravděpodobně se však můžeme shodnout na tom, že 3 blokoví producenti a 100 delegátů pro řekněme 10 milionů uživatelů je opravdu velmi málo.

Současné přijetí blockchainových sítí je velmi nízké. Sítě jsou však globální a jejich cílem je, aby je přijaly desítky, stovky a nakonec tisíce milionů lidí. Decentralizace proto nemůže zůstat na stejné úrovni jako dnes a musí nutně růst s rostoucím počtem uživatelů. S rostoucí adopcí to bude znamenat rostoucí sociální, politický a ekonomický tlak na klíčové skupiny producentů bloků a delegátů. S malým počtem těchto subjektů poroste riziko zneužití moci, ať už interní, tj. přímo samotnými výrobci bloků, nebo externí, tj. regulátory, podvodníky, mocnými entitami atd.

Jediným způsobem, jak čelit riziku zneužití pravomoci, je zvýšit kvalitu decentralizace, tj. rozšířit rozhodovací pravomoc na co nejvíce nezávislých subjektů. Je jasné, že hrozba zneužití moci velrybami je větší než u menších hráčů. S vyšším stupněm decentralizace by tedy podíl síly velryb měl ideálně klesat. V praxi to může být obtížné dosáhnout.

Stupeň decentralizace by tedy měl být měřen počtem uživatelů. Pokud se přijetí sítě zvýší, řekněme, desetkrát, měla by se odpovídajícím způsobem zvýšit decentralizace. Pokud bude decentralizace stagnovat, bude klesat.

Existuje asi 40 milionů adres s bitcoiny. Naše hodnocení decentralizace bitcoinů bylo 10/1000. Můžeme říci, že 10 klíčových subjektů ovládá aktiva 40 milionů lidí v hodnotě zhruba bilionu dolarů. Srovnejme to se sítí Cardano. Existují asi 2 miliony adres s mincemi ADA. Naše hodnocení decentralizace Cardana bylo 500/700 000. Podobně můžeme říci, že 500 klíčových subjektů ovládá aktiva 2 milionů lidí v hodnotě zhruba 100 miliard dolarů.

Ekosystém Cardano má asi 20krát méně uživatelů, ale 50krát více producentů bloků dohlížejících na jejich majetek. Přitom je přibližně 700x vyšší počet delegátů.

Velkou výhodou sítě Cardano je, že majitelé mincí mají rozhodovací práva v poměru k velikosti jejich podílu. To znamená, že každý jednotlivý vlastník mincí ADA může být současně delegátorem, což mu umožňuje svobodně se rozhodnout, komu důvěřuje při výrobě bloků. Lidé, kteří mají větší množství coinů, si mohou sami provozovat vlastní pool a důvěřovat sami sobě. Stake jednotlivých účastníků, a tím i rozhodovací síla v síti, se v průběhu času nemění. To znamená, že velká entita nemůže vstoupit a snížit podíl majitele mincí prostřednictvím svých peněz. Jinými slovy, dokud majitel mince neprodá, udrží si svou rozhodovací sílu.

Pokud se zvýší počet majitelů coinů ADA, současně se zvýší počet delegátů. Pokud se rozhodne o snížení úrovně saturace (jeden z konfigurovatelných síťových parametrů), šance na vytvoření nových poolů se zvýší, protože celkový počet coinů k vytvoření plně nasyceného poolů se sníží. Větší počet lidí by dokázal vytvořit vlastní pool, což by zvýšilo decentralizaci.

Lze konstatovat, že Cardano je dobře připravené na škálování decentralizace již od samotného návrhu. Jednoduše řečeno, je to dáno především schopností rozšířit decentralizaci podle toho, jak roste distribuce mincí mezi lidi. Pokud Cardano dosáhne 10 milionů uživatelů, bude současně 10 milionů potenciálních delegátů. Jejich pozice bude úměrná jejich podílu. Dále je to schopnost snížit požadavky na vytvoření nového poolu. Jak cena mincí roste, obecně se příležitosti pro nováčky nebo stávající hráče dramaticky snižují. Například v síti Ethereum potřebujete vlastnit 32 ETH, abyste se stali validátorem. S rostoucí cenou ETH se šance stát se validátorem pro běžné investory snižuje. Ukazuje se, že nastavení parametrů sítě fixovaných na volatilní coiny není příliš chytré. Může být nutné překonfigurovat parametry a mezi uživateli nemusí být potřebná shoda. Pokud se počet uživatelů v síti Cardano zvyšuje a existuje shoda v tom, že je třeba zvýšit decentralizaci, je to snadno proveditelné. Pokud se sníží hranice saturace poolů, lidé s menším podílem, nebo menší skupiny lidí, budou moci založit nový pool.

Ekosystém bitcoinů směřuje k větší centralizaci. Počet poolů je dlouhodobě poměrně statický a příliš se nezměnil. Počet uživatelů však roste. V tomto světle můžeme říci, že decentralizace klesá. Na úrovni minerů nelze ani očekávat větší decentralizaci. Uvidíme spíše to, že domácí těžba nakonec úplně zmizí, protože ziskové budou moci být pouze velké společnosti.

Závěr

Naší vizí budoucnosti je, že se zvýšeným přijetím veřejných blockchainových sítí a studiem on-chain dat bude v průběhu času velmi přesně změřena decentralizace jednotlivých sítí. Stejně jako lidé porovnávají počet uživatelů různých sociálních skupin, počet finančních transakcí, převedené objemy atd., bude měřena a reportována decentralizace. Decentralizace je velmi klíčovým prvkem a pokud bude hospodářský a sociální význam sítí růst, bude velký důraz kladen na vysokou decentralizaci. Má smysl, aby aktiva poloviny světa spravovalo řekněme jen 10 entit? Svět by byl méně stabilní. Decentralizace musí být rozšířena, a pokud mají být decentralizované sítě jednoho dne používány významnou částí planety, musí za majetek odpovídat tisíce nezávislých producentů bloků a stovky tisíc až miliony delegátorů. Decentralizaci musíme nadále rozvíjet, přemýšlet o ní a zvyšovat ji. V tuto chvíli jsme na úplném začátku.

Proof-of-Work je skvělý v oblasti zabezpečení, horší v decentralizaci a špatný ve škálovatelnosti. Konstrukce tohoto konsensu navíc neumožňuje zvýšení decentralizace. Proof-of-Stake je skvělý ve všech třech oblastech. Někteří lidé někdy zpochybňují zabezpečení, ale je jen otázkou času, kdy lidé začnou více důvěřovat PoS. Lidé také ze začátku moc nedůvěřovali PoW. Zabezpečení PoW spoléhá na spotřebu energie, což je jedinečný systém, ale pravděpodobně dlouhodobě neudržitelný. Transakční poplatky se mohou časem ukázat jako neschopné zajistit vysokou úroveň zabezpečení. Vysoká spotřeba energie navíc vyvolává kontroverze, což může velké investory odradit. To sníží cenu bitcoinů a tím pádem se sníží také bezpečnost. Koncept PoW je dobrý, ale ukazuje se, že sám o sobě nemůže existovat. Možná je dobrým způsobem propojení jednoho protokolu s více konsensy. Cardano může mít vedle sebe PoS a PoW. To by zvýšilo bezpečnost a protokol by byl schopen zajistit dostatek finančních prostředků pro provoz PoW. To je vzdálená budoucnost. Je však dobré o tom už nyní přemýšlet.

Osobně důvěřujeme kvalitě zabezpečení Proof-of-Stake. Zabezpečení je založeno na vysoké úrovni decentralizace a motivačním modelu. Je důležité si uvědomit, že bezpečnost veřejných blockchainových sítí je také o decentralizaci. Nejde jen o samotné zabezpečení ve smyslu důkazu o výpočetní práci, jak to dělá konsensus Proof-of-Work. Bude síť bezpečná navzdory skutečnosti, že míra hash bude enormně vysoká, pokud k ní bude mít přístup malý počet entit? Riziko útoku bude prostě relativně vysoké. Rozhodovací síla v síti Cardano Proof-of-Stake je distribuována mezi vysoký počtu jednotlivců, takže útočník má malou šanci poškodit síť kvůli nízkému staku. Získání vysokého staku v zásadě znamená nákup coinů na otevřeném trhu, což může být velmi obtížné, protože většina lidí je ekonomicky motivována držet coiny pro svůj vlastní zisk. Mnoho mincí je uzamčeno provozovateli poolů a nebo stakováno delegátory. S DeFi bude více příležitostí, jak mince použít a případně na nich vydělat. Málokdo je bude chtít prodat. Navíc s tím, jak roste adopce a počet nových uživatelů, poroste decentralizace, což opět učiní útok méně proveditelným. Pokud například 25 milionů lidí bude vlastnit 1 000 mincí ADA, a nebudou ochotni mince prodat za jakoukoli cenu, útočník nebude mít šanci získat většinu k provedení 51% útoku. Za deset let může mít Cardano takový počet uživatelů a podobnou distribuci coinů.

Sami jste viděli hrubý rozdíl v decentralizaci mezi Cardano a Bitcoin v kontextu počtu uživatelů. Můžeme říci, že Cardano v současné době chrání aktiva uživatelů lépe než Bitcoin, a to díky vyšší decentralizaci a možnosti jejího růstu v budoucnosti.

Přečtěte si originální článek: