Každá blockchainová síť potřebuje ke své existenci nativní mince. Aby mince měly hodnotu, musí po nich existovat poptávka. To může ovlivnit mnoho věcí. V tomto článku se budeme zabývat významem distribuce mincí ADA v projektu Cardano.
Decentralizace na úrovni týmu vs. protokolu
Distribuované sítě a decentralizace jsou koncepty mnohem starší než Bitcoin. Satoshi Nakamoto dokázal, že je možné vytvořit decentralizovanou hodnotu, kterou mohou lidé vlastnit, sdílet a převádět bez prostředníka. Tím položil základy celého odvětví kryptoměn, nebo chcete-li, blockchainových sítí. Každá veřejná blockchainová síť potřebuje nativní mince, aby umožnila decentralizaci. V každém projektu mohou mince hrát jinou roli, ale jedno mají společné. Je třeba zajistit jejich spravedlivou distribuci.
Představte si, že chcete založit nový decentralizovaný projekt. Co potřebujete? V první řadě musí někdo definovat cíle nebo poslání projektu a jeho základní parametry. Poté proběhne určitý výzkum a analýza. Poté následuje implementace protokolu a spuštění. U mnoha projektů je spuštění teprve začátek. O žádném protokolu na světě nelze říci, že by byl zcela dokončen. Naopak, na každém protokolu tým nebo komunita nadále pracuje a vyvíjí jej. To znamená, že to nejdůležitější, co každý protokol má, je tým. Údržba, vylepšování a nové funkce jsou nikdy nekončící práce. Pokud protokol dobře funguje, najde si své uživatele. S rostoucím počtem uživatelů se přirozeně zvyšuje i množství a rozsah práce na protokolu.
Tým musí být za svou práci na protokolu placen. Práci na projektu řídí nějaký subjekt nebo orgán, který musí zajistit financování. Pokud tedy vznikne nový decentralizovaný projekt, část mincí obvykle zůstává u nadace nebo týmu pro vývoj protokolu.
Počkejte chvíli. Jak to, že mluvíme o decentralizaci a na protokolu pracuje nějaký tým. Je to podobné, jako když například Microsoft pracuje na operačním systému Windows? V žádném případě by tomu tak být nemělo. Každý blockchainový projekt by měl být open source. Tým IOG, který pracuje na Cardanu, má všechny zdrojové kódy veřejné a také všechny vědecké studie. Nic není patentováno. Vše patří komunitě stejně jako týmu.
Decentralizace na úrovni týmu je obtížná, ne-li nemožná věc. Decentralizace na této úrovni je obtížná, protože daným protokolem se denně zabývá jen několik lidí, často programátorů. Programování, sítě, kryptografie a další věci jsou pro běžné lidi příliš složité. Za daným protokolem bude vždy stát nějaký tým. Dokonce i Bitcoin má svůj tým. Satoshi Nakamoto náhle v tichosti odešel, ale projekt předal jinému programátorovi. Zdrojový kód je na GitHubu, lidé hlásí chyby a tým je opravuje a pracuje na vylepšeních. Snaha vytvořit nějakou formu governance, kde lidé chápou problémy ze strany uživatelů a vyjadřují svůj názor, který pak tým implementuje, je asi to nejlepší, čeho lze dosáhnout.
Pro nás není důležitá kontrola nad zdrojovým kódem protokolu, ale kontrola nad konsensem v síti a financováním vývoje. Tým dodává nové verze protokolu a lidé jsou ti, kteří jsou motivováni k udržování sítě v chodu. Zde se konečně dostáváme k debatě o projektových mincích.
Decentralizace na úrovni sítě probíhá prostřednictvím nativních mincí. V případě protokolu Cardano se k tomu používají mince ADA. To znamená, že každý, kdo vlastní mince ADA, je takzvaným stakeholderem. Taková osoba se aktivně podílí na decentralizaci a bezpečnosti sítě. Z ekonomického hlediska to funguje tak, že pokud je po mincích poptávka, mají mince tržní hodnotu. Pokud má mince také tým nebo nadace, má dostatek prostředků na vývoj protokolu. Jak se tým k mincím dostane? Buď si část ponechá na samém začátku spuštění projektu, nebo si zajistí nějaký stabilní příjem na úrovni protokolu. Nebo nějaká kombinace obojího.
Jak spravedlivě spustit nový projekt?
Jak spustit nový projekt, aby bylo rozdělování mincí spravedlivé? Je jasné, že na úrovni zdrojového kódu si každý tým může na začátku nastavit přesně to, co potřebuje. Samozřejmě může kdykoli později dojít ke změnám v protokolu, ale mělo by to být pouze v souladu s přáním většiny komunity. Tým se tak může na začátku rozhodnout, kolik mincí si ponechá pro sebe, pro své poradce nebo prodá počátečním investorům. Část mincí pak bude prodána veřejně. Samozřejmě nebudou prodány všechny mince, které budou vždy existovat. Většina protokolů uvolňuje nové mince do oběhu po určitou dobu nebo navždy. Záleží na měnové politice každého projektu.
Pro spravedlivé spuštění je nejdůležitější poměr mezi mincemi, které jsou při spuštění prodány veřejnosti, a mincemi, které si tým ponechá. Tým by měl usilovat o co největší decentralizaci protokolu. Nemůže si tedy většinu mincí ponechat pro sebe nebo pro rizikový kapitál (VC). Tým by si měl ponechat pouze tolik mincí, kolik je nezbytně nutné pro první roky vývoje projektu. Poté by si měl zajistit financování prostřednictvím výběru transakčních poplatků a nějaké formy decentralizované správy. Záměrně nechceme definovat nějakou přesnou hranici, kdy je spuštění férové a kdy ne. Domníváme se však, že tým by si měl ponechat méně než polovinu mincí, které budou v oběhu. Zbytek mincí by měl být veřejně prodán. Proč? Jak jsme řekli, vlastníci mincí mají kontrolu nad konsensem sítě. Pokud si tým ponechá většinu mincí, ponechá si samozřejmě i kontrolu nad samotnou sítí. V takovém případě se nejedná o decentralizovanou síť.
Síť musí být důvěryhodná od samého počátku. Důvěra v síť by měla časem růst. Tým nesmí mít možnost manipulovat ani se sítí, ani s hodnotou mincí na volném trhu. Pokud většina lidí důvěřuje komunitě, a tím i síti, kupuje mince projektu. Tým nesmí mít možnost prodávat mince ve velkém a tím poškozovat komunitu. Tým by měl být transparentní a zveřejnit adresu, kde mince uchovává. Komunita tak může sledovat, co se s mincemi děje.
Tým může mince uchovávat nejen pro vývoj, ale i pro jiné účely. Například jako airdropy, aby se mince dostaly mezi veřejnost. Také jako odměny pro ty, kteří pro ekosystém udělají něco užitečného. Tým může financovat vývoj od dobrovolníků nebo třetích stran. Vše by však mělo být vždy zcela transparentní a hlavně to nesmí být na úkor decentralizace.
Je Bitcoin nejférovějším projektem ohledně distribuce mincí? Těžko říct. Satoshi vytvořil Bitcoin ještě před jeho spuštěním, takže ho možná financoval sám. Na začátku o projektu moc lidí nevědělo a Satoshi sám vytěžil vysoký počet mincí BTC. Problém je, že dnes nevíme, zda má někdo k mincím přístup. Osud mincí je nejasný a zahalený vírou, že Satoshi své mince neutratí.
Bohužel ani jeden z týmů pravděpodobně nemá přístup k mincím BTC. Financování projektu Bitcoin není transparentní. Pro Bitcoin by bylo lepší, kdyby Satoshi předal mince vývojovému týmu. Pokud není financování jasné, mohou mít týmy problém financovat výzkum a vývoj. Může přijít organizace a dotovat pouze vývoj, který je pro ni užitečný, bez záruky, že bude užitečný i pro uživatele. O bitcoinu se říká, že se mění jen pomalu. Tento narativ může maskovat skutečnost, že na vývoj nejsou prostředky. Vývoj si mohou dovolit pouze vývojáři, kteří sami vlastní velké množství mincí BTC z počátku éry. Decentralizace na úrovni zdrojového kódu je obtížně řešitelná věc a jediným východiskem je snaha o maximální transparentnost.
Bitcoin je spravedlivý v tom smyslu, že každá jednotlivá mince musí být vytěžena. Nikdo se na začátku nemohl rozhodnout, že si část mincí ponechá pro nějaké použití. To je jistě příjemná věc. Tento přístup však dnes není možný, pokud projekt nemá být kopií nějakého existujícího projektu. Dnes je třeba předem počítat s financováním týmu. Jedině tak lze financovat nový vývoj, který posune celé odvětví kupředu. Tým tedy v podstatě dělá to nejlepší, co může. Nabídnou svou vizi a pak ji realizují.
Digitální mince mají vždy jen takovou tržní hodnotu, jakou jim lidé přiřadí. Poptávka po mincích odráží kvalitu projektu. Lidé mohou posoudit tým, partnerství, kvalitu decentralizace, zabezpečení, schopnosti sítě a mnoho dalších věcí. Na začátku může být k dispozici pouze vize. Ve světě kryptoměn kvalita projektů neodpovídá tržní kapitalizaci. Některé projekty jsou nadhodnocené, jiné podhodnocené. To je v pořádku, protože lidé nedokážou dobře odhadnout potenciál převratných technologií.
Poptávka po mincích je to, co umožní financovat vývoj. Lidé mince kupují, a tím jim dávají hodnotu. Hodnotu tedy mají i mince, které drží samotný tým. Dá se říci, že držitelé mincí podporují vývoj projektu.
Jak jsme již naznačili, nepoctivý tým může mince prodat, shrábnout peníze a navždy zmizet. Lidé si musí být tohoto rizika vědomi, než mince koupí. Čím déle projekt existuje a dodává slíbené funkce, tím větší je pravděpodobnost, že zůstane relevantní. Samozřejmě nejde jen o vytvoření technologie, ale i o snahu o její přijetí. Součástí projektu musí být plán na vytvoření silné komunity a adopci. Komunitu ani adopci si nelze koupit. Na obojím je třeba dlouhodobě pracovat.
Cardano existuje od roku 2015. Mince ADA vstoupily na otevřený trh v roce 2017. Tým dodal funkční PoS, který v době psaní tohoto článku funguje již více než rok. Cardano má také chytré kontrakty. Tým tedy postupně plní vše, co slíbil, a dělá vše pro to, aby byl vývoj co nejtransparentnější. Každý, kdo má zájem, může vývoj podrobně sledovat. Cardano má rozhodně jednu z nejsilnějších komunit v oblasti kryptoměn. I to je zárukou, že projekt je relevantní a nikam nezmizí.
Jak tedy férově spustit nový blockchainový projekt? Férové je nechat si přiměřenou část mincí na vývoj projektu. Většina mincí by však měla být prodána komunitě na otevřeném trhu. Následně by měl být tým co nejtransparentnější ohledně nakládání se svými mincemi a vývoje. Může být podezřelé, pokud tým nekomunikuje s argumentem, že se snaží projekt decentralizovat. Projekt by měl být co nejvíce decentralizovaný na úrovni sítě a transparentní na úrovni vývoje.
Všimněte si, že členové týmu si mohou koupit vlastní mince ve veřejném prodeji. To je ale něco úplně jiného než si je nechat při spuštění projektu a pak je prodat. Pokud si je koupí jako všichni ostatní, musí do nich investovat vlastní peníze. Mají tedy kůži ve hře.
Distribuce mincí projektu Cardano
Distribuce poukázek na mince ADA probíhala v Asii ve čtyřech etapách od října 2015 do začátku ledna 2017. Tým se chtěl vyhnout možným budoucím problémům, a proto postupoval podle pokynů Know Your Customer. V oblasti kryptoměn to bylo poprvé. Navíc byl proveden audit distribučního procesu.
Veřejnosti bylo prodáno 25 927 070 538 mincí ADA. Blok Genesis navíc distribuoval mince 3 subjektům: Cardano Foundation, Emurgo a IOG (IOHK). Nadace Cardano Foundation obdržela 648 176 761 ADA, společnost Emurgo obdržela 2 074 165 644 ADA a společnost IOG obdržela 2 463 071 701 ADA.
Prodej vynesl 108 844,5 BTC. Více než 8 000 BTC bylo věnováno nadaci Cardano Foundation.
Na začátku projektu bylo rozděleno celkem 31 112 484 646 ADA. Od spuštění PoS byly do oběhu postupně uvolňovány nové mince ADA. Dalších 13 887 515 354 mincí ADA se bude postupně dostávat do oběhu, dokud nebude dosaženo maximálního počtu 45 000 000 000 mincí ADA.
Bylo spuštění projektu Cardano spravedlivé? Nadace Cardano, Emurgo a IOG si ponechaly 20 % mincí ADA, které byly v oběhu při spuštění. Veřejnosti tedy bylo prodáno 80 % mincí ADA. Síť je z 80 % kontrolována veřejností. IOG navíc neprovozuje vlastní staking pooly. Tým má dostatek finančních prostředků na výzkum a vývoj.
Jaké je rozložení mincí v jiných projektech?
Zajímavý přehled nedávno provedl tým Messari. Cardano je jedním ze šampionů, pokud jde o spravedlivou distribuci mincí při spuštění. Mnoho podobných projektů veřejně prodalo relativně malé množství mincí a týmy jsou stále většinovými vlastníky projektů.
Každý projekt má vlastní strategii uvolňování mincí a vlastní důvody, proč si udržet kontrolu nad sítí. Tyto důvody mohou být zcela pragmatické. Dokud má tým kontrolu nad sítí, nemůže se stát, že by síť byla napadena 51% útokem zvenčí. Tým může s prodejem mincí počkat, dokud si nebude jistý, že mince budou spravedlivě rozděleny mezi lidi.
Rozdělení mincí bude na začátku nejnižší a postupem času se bude zvyšovat. Opačný postup by byl podivný. Pokud se mince používají k distribuci rozhodovacích pravomocí, jako je tomu v sítích PoS, je důležité, aby počet držitelů mincí rostl. V ideálním případě by v ekosystému nemělo být mnoho vlivných velryb. Bohužel žádný systém se neobejde bez subjektů, které drží velké množství mincí. Nezáleží na tom, zda mince získaly levně na začátku nebo později. Velrybou se v každém ekosystému může stát každý, kdo má dostatek peněz.
Je v zájmu projektů, aby se počet držitelů mincí samovolně zvyšoval. To je snazší, pokud jsou mince od začátku v oběhu. Je pravděpodobné, že velryby budou své mince postupně prodávat nově příchozím. Hodnota mincí může kolísat nebo dokonce klesat, pokud velryby prodávají a po mincích není poptávka. Vždy je dobré podívat se na seznam bohatých a sledovat rozložení mincí v čase.
Pokud tým drží například 80 % mincí a rozhodne se prodat větší podíl, je jasné, že hodnota zbývajících 20 % mincí v oběhu může dramaticky klesnout. Je důležité si uvědomit, že rozhodnutí o prodeji přijímá jediný subjekt, který přesně ví, jak si projekt stojí.
V případě Cardana drží mince z větší části stakeholdeři, takže svým dalším nákupem nebo prodejem přímo určují hodnotu mincí ADA. Důležité je, že tým podle počtu mincí, které drží, nemusí jejich případným prodejem hodnotu mincí nijak zásadně ovlivnit. Navíc pokud by tak tým učinil a mince přesunul z jejich veřejně dostupné adresy, ostatní by si toho všimli.
Mince a decentralizace
Podle Satoshiho plánu mohl mince BTC těžit kdokoli. Na začátku stačilo pustit počítač a po nějaké době jste dostali odměnu. To je důležitý princip. Možnost vydělávat mince za to, že děláte důležitou práci pro síť, by měla být co nejvíce otevřená všem. To už bohužel v případě Bitcoinu neplatí, protože náklady na vstup se zvýšily a prostředí je příliš konkurenční na to, aby mohl uspět každý. Těžba PoW zvýhodňuje mocné subjekty více než domácí těžaře. V důsledku toho musí zájemci nakupovat mince BTC na volném trhu. Tím se bohužel síť nedecentralizuje, pouze se zvyšuje hodnota mincí. Tím se zvyšuje rozpočet na bezpečnost, což je také důležité.
Cardano používá PoS takovým způsobem, že decentralizace roste s distribucí mincí. Každý rád získává odměny ze stakingu, takže mince můžete v podstatě získávat velmi podobným způsobem jako při těžbě PoW. Tím, že držíte a delegujete mince do poolu pro síť, děláte užitečnou práci. Mince ve stakingu nejsou dostupné na trhu, takže se tím stabilizuje jejich tržní hodnota, která má tendenci růst. Růst hodnoty mincí ADA prodává 51 % útoku. Důležité je, že neexistují téměř žádné vstupní náklady. Stačí si mince koupit. To může udělat každý podle svých finančních možností a preferencí. Nikdo není znevýhodněn na základě své polohy.
Na začátku o Bitcoinu téměř nikdo nevěděl, takže možná nikoho nenapadlo investovat do útoku. Síť měla malý ekonomický nebo sociální dopad. Nyní je tomu jinak. Hackeři se snaží napadnout každou starou i novou síť a vydělat na tom. Nově spuštěný projekt tedy musí být bezpečný a ekonomicky těžko napadnutelný hned od začátku. Když Cardano přešlo na konsensus PoS, distribuce mincí a jejich tržní hodnota byly takové, že to byl bezpečný krok. O provozování poolů a stakingů byl obrovský zájem a tento zájem trvá dodnes. Takže decentralizace a bezpečnost projektu rostou. To samozřejmě zvyšuje i důvěru nováčků v projekt.
Sítě PoW nejsou decentralizované na základě počtu držitelů mincí. Distribuce mincí je zajímavá pouze z hlediska možnosti ovlivnit hodnotu prostřednictvím velkých prodejů. Dále je třeba brát v úvahu význam samotných mincí. Pro některé projekty je růst počtu držitelů mincí důležitější než pro jiné projekty.
Současný vývoj mnoha projektů ukazuje, že mince mohou sloužit jako nástroj řízení. To dává smysl, protože kdo jiný než samotní uživatelé by měli mít možnost vznášet požadavky a vyjadřovat svůj názor na tým. Tým by neměl být tím, kdo si v určité fázi projektu dělá, co chce. Naopak, měl by to být subjekt, který je řízen zvenčí komunitou. Dostat se do tohoto stavu je nesmírně obtížné a zásadním předpokladem je spravedlivé rozdělení mincí. Pokud tým drží většinu mincí, může o kritických otázkách rozhodovat sám.
Téma decentralizovaného řízení projektů je stále v plenkách a moc se o něm nemluví. Je jasné, že tým musí na začátku dodat základní funkce protokolu a nemá smysl o tom příliš mluvit s ostatními. Po nějaké době by však vůle komunity měla mít větší sílu. Tým nebo komunita by měly navrhovat změny a hlasovat o nich. Tým bude v roli vykonavatele vůle většiny. Jak jsme řekli, decentralizace na úrovni týmů je obtížná, ale to neznamená, že se o ni týmy nebudou snažit. Použití mincí se zdá být logické.
Závěr
V oblasti kryptoměn občas slyšíte názor, že je nemožné férově spustit nový decentralizovaný projekt. Mnohé z těchto argumentů nedávají smysl, a pokud chcete být kritičtí, najdete problémy u každého projektu, včetně Bitcoinu. Satoshi není jediný, kdo je velrybou BTC. Podobných subjektů může být více a jejich mince se budou pomalu dostávat do oběhu. Každé spuštění projektu nejvíce odměňuje ty na samém začátku. S tím bohužel nemůžeme nic moc dělat. V reálném světě je to úplně stejné. Ale nedělejme z jednoho projektu modlu a neříkejme, že něco nejde udělat znovu.
Cardano má od samého začátku spravedlivou distribuci mincí. Staking funguje na základě možnosti koupit mince ADA na volném trhu. Mince nemůžete získávat postupně jako v případě PoW sítí. Nejprve musíte mít mince, pak můžete získat další jako odměnu. Nákup mincí ADA je vaší kůží ve hře. Distribuce mincí závisí na konsensu sítě a tým IOG to pravděpodobně udělal nejlépe, jak mohl v dané době.
Síť Cardano je pod kontrolou stakeholderů a tým má na konsensus minimální vliv. To se o jiných projektech v mnoha případech říci nedá. Vždy se zajímejte o to, jak velkou kontrolu má tým nad mincemi. Pokud je vysoká, dobře zvažte, co to pro vás znamená. Rizikový kapitál nebude mít Cardano rád, protože komunita ho již vlastní. Ti, kteří chtějí podíl, si musí mince ADA koupit na volném trhu. To je fér.