CZ překlad:
Adopce kryptoměn nutně povede k narušení suverenity států, vlád a bank
Finanční svět je přímo či nepřímo svázán s politikou. Kryptoměny se snaží nabourat tradiční finanční svět. Potenciální narušení finančního světa však nutně povede k nějaké formě narušení suverenity států a bank.
Politici vydávají zákony, které přímo ovlivňují ekonomiku dané země. Politici mohou regulovat nějaké trhy, zvýšit či snížit daně, nebo dotovat nějaké odvětví či dokonce firmu. Ekonomická rozhodnutí politiků přímo ovlivňují život lidí v daném státě. Politici však často zneužívají svého postavení k vlastnímu obohacení. Aby se tomu zabránilo, musí se nastavit nějaké kontrolní mechanismy a pevné hranice toho co se může a co už ne. Vztah mezi politikou a finančním světem je často dost nepřehledný, komplexní a mnohdy se něco děje za zavřenými dveřmi. Obecně politikům moc nevěříme, ale nemáme k dispozici nic lepšího.
Kryptoměny projevili svůj potenciál a teoreticky mohou být skrze decentralizaci nezastavitelné. Mohou tak odolat tlakům o regulace bez ohledu na snahy politiků a regulátorů. Pokud by měla adopce kryptoměn nadále růst, dají se očekávat minimálně dvě věci:
-
Suverenita států může být narušena a krypto může čekat tvrdý úder od regulátorů. Politici mají v podstatě tři možnosti co s tím mohou dělat: Mohou krypto zakázat, regulovat, nebo adoptovat.
-
Pokud budeme krypto nadále adoptovat a chtít budovat vlastní finanční svět, potřebujeme nutně také něco, co případně nahradí firmy, politiky a banky.
Pokud regulátoři zakáží používat nějaký projekt, nebudou ho moc lidé svobodně využívat a mohou za to být pronásledování a trestáni. Instituční investoři nebudou schopni legálně investovat do daného projektu, takže jako spekulace může být daný projekt méně zajímavý. Pokud by projekt ztrácel na hodnotě, je otázka, jestli by byl na něco vhodný z pohledu uživatelů. V případě PoW projektů je ztráta hodnoty ceny za mince spojená také s vyšším rizikem úspěšného útoku.
Na druhou stranu, tým by měl plnou svobodu implementovat veškeré vlastnosti týkající se soukromí. Je však otázka, jak by to dopadlo s adopcí takového projektu. Obchodníci by nemohli legálně akceptovat platby mincemi projektu. Tyto projekty by se nejspíš staly jakýmisi manifesty protestu pro menšiny. Potenciální adopce zakázaného projektu by v podstatě znamenala to, že jednotlivé státy by přestaly být relevantní, neboť by lidé nepoužívali místní fiat měnu. Začali by se utvářet nové ekonomické komunity. Tento scénář není příliš pravděpodobný.
Regulace jde ruku v ruce s adopcí. Pokud je projekt regulovaný a může se používat, jsou cesty k adopci otevřené. Tým za takovým projektem bude limitovaný v tom, co může implementovat a možná by dokonce musel nějakou konkrétní, třeba i veřejností nechtěnou funkcionalitu dodělat. Podívejme se, co v roce 2009 napsal Satoshi:
Klíčový problém fiatu je důvěra vložena do rukou centrálních bank. My musíme věřit bankám, že měnu neznehodnotí, ale v minulosti jsme to mohli několikrát pozorovat. My musíme bankám věřit, že budou dobře držet naše peníze a správně posílat námi zadané transakce, ale oni peníze půjčují díky finančním bublinám bez toho, aniž by drželi dostatečné rezervy. Musíme jim věřit také ohledně našeho soukromí.
Satoshi vytvořil Bitcoin jako protest proti centrálním bankám a chtěl nabídnout alternativu. Bitcoin měl nabídnout lidem alternativní formu digitálních peněz, kterou by používali v každodenním životě. Jeho vize nebyla vytvořit investiční nástroj. Cílem decentralizace je zmírnit míru důvěry v nedůvěryhodné jednotlivce, snížit celkové náklady na používání peněz, snížit ekonomický útlak a cenzuru transakcí.
Může regulovaný projekt naplnit vize Satoshiho? Spíše ne. Satoshi chtěl něco, co nejspíš není v praxi dosažitelné. Bitcoin v tuto chvíli jeho vize nenaplňuje, neboť se dají transakce lehce sledovat a není vyřešené škálování. Lidé ho nepoužívají na placení v obchodech.
My však můžeme využívat výhody technologie distribuovaných sítí navzdory vyhovění regulacím. Regulace jsou o debatě mezi lidmi. Týmy či komunita se mohou spojit s vládou a regulátory a mohou debatovat o změnách a možnostech. Buď můžeme dělat revoluci a ignorovat veškeré zákony a regulace, nebo můžeme komunikovat a snad vytvořit lepší verzi finančního světa. Oba přístupy jsou validní. Evoluce je hlavně o vylepšování finančního světa, které přesune odpovědnost více na lidi. Vylepšit současný systém jen o krok vpřed je dobrý výsledek. Více kroků povede k velké změně.
Decentralizovaná technologie může vyřešit problém s důvěrou. Stačí, aby takovou síť tolerovala vláda a úřady. Adopce nikdy nepřekročí potřebnou úroveň pokud půjdeme cestou revoluce. Pokud chceme začít používat decentralizované technologie, lidé musí cítit, že to dělají legálně, na vlastní nebezpečí, či ve vlastní prospěch. Účast musí být svobodná a lidé za to nesmí být pronásledovaní.
Je otázka, jak jednotlivé státy přistoupí k veřejným sítím a jakým způsobem je využijí, pokud vůbec. Možná se to nemusí nikdy stát. Očekávat však můžeme vybudování nových státních peněz na moderních technologiích, kde si státy ponechají svoji kontrolu. Státy potřebují kontrolovat počet mincí v oběhu, neboť tímto způsobem řídí ekonomiku státu. Akceptování existence veřejných síti by bylo velkým vítěztvím pro obě strany.
Veřejné distribuované sítě umožní vynechat prostředníky z daných procesů, což může vést ke snížení nákladů za služby, zvýšit důvěru, rychlost, soukromí, spolehlivost a další věci. Lidé z toho mohou benefitovat, ale prvně musí rozumnět potenciálnímu přínosu a musí si k nové technologii vybudovat důvěru. To může nějaký čas trvat a bude potřeba nějaká veřejná osvěta.
Tohle není pouze o transakčním systému či o blockchainu, ale také o smart kontraktech. Pokud chceme něco něčím nahradit, musí mít spolehlivou a funkční náhradu. Transakční systém není schopný plně nahradit banky. Je potřeba nahradit také právní systém, který fiat určitým způsobem obaluje a umí řešit případné problémy. Ale nahrazení bank je příliš velký cíl. Prvně se pojďme naučit nahradit prostředníky v běžných službách, poté se můžeme pustit do bank. Pojďme se podívat na to, co k tomu řekl Charles Hoskinson:
Existuje mnoho prostředníků, kteří nabízejí své služby, ale my je nemáme rádi. Ale oni existují a my od nich potřebujeme, aby něco udělali. Třeba eBay, Airbnb, Uber a další. Oni vlastně jen dávají dohromady poptávku s nabídkou, producenta a uživatele služby. Co můžeme sledovat je, že tyto společnosti časem získají monopol a začnou svého postavení nějak zneužívat. Třeba zvyšováním poplatků. Technologie by nám měla umožnit zbavit se těchto prostředníků. Konzumenti a producenti by měli být schopni se najít sami a interagovat spolu přímo, bez prostředníků. Prostředníci tak nebudou existovat jen proto, že berou nějakou hodnotu od konzumentů. Uživatel by měl mít svobodu a alternativu si zvolit co chce. Místo toho aby lidé byli zamčeni v systému, nebo museli systém nějak snášet - třeba jako ve Venezuele - měli by mít možnost využívat jiný systém. Ve vzdálené budoucnosti, místo toho aby byla jedna měna, třeba dolar v Americe, či Euro v Evropě, každý může mít portfolio s věcmi jako zlato, stříbro, akcie, nějakou měnu a každý to může utratit tak, jak potřebuje. Pokud chcete ve Starbucks platit zlatem za kafe, tak můžete. Starbucks dostane dolary, pokud je bude chtít místo zlata. Oni ani nemusí vědět, čím lidé platí. A je jedno, jestli jste z Ukrajiny, nebo Jižní Koree. Výsledkem bude, že moc, kterou nyní mají centrální banky, bude snížena a pokud mají být tyto instituce dále relevantní, musí systému přinášet nějakou hodnotu. Ne jen hodnotu brát. Pokud tomu tak nebude, budou odsouzeny k zániku.
Pokud by se vize Charlese Hoskinsona naplnili, nepotřebovali bychom banky v té formě, ve které dnes existují. Decentralizované finance mohou převzít významnou část jejich práce. Banky mohou technologii adoptovat a začít ji využívat, či přidávat do systému nějakou hodnotu, jinak mohou skončit.
Uvidíme, co nám může přinést decentralizované řízení projektů. Díky smart kontraktům můžeme začít více zasahovat do řízení různých institucí, klidně i do řízení státu. Prvně však pojďme technologii ovládnout. Stačí vybudovat nějaký projekt, který bude doopravdy řízený decentralizovaně. A to je hodně těžký úkol.
Adopce je hlavně o užitečnosti. Kryptoměny musí sloužit nějakému reálnému účelu. Platit volatilním asetem není moc užitečné. Rozhodně ne tak, aby to využíval celý svět. Bitcoiny nejsou peníze a těžko někdy budou. Ne během našeho života. Nováčci se do krypta nehrnou, neboť mu nerozumí a nevidí smysl v tom, co nabízí. V mnoha případech je výhodnější použít Tether než Bitcoin. Není to bezpečnější, ale funguje to a uživatel se nevystavuje volatilitě. Pokud budete hledat možnosti, kde mohou kryptoměny uspět, najdete tyto věci:
-
Peer-to-Peer digitální alternative k penězům, tak, jak to navrhnul Satoshi.
-
Uchovatel hodnoty.
-
Programovatelné peníze.
-
Kryptoměny jako podkladové aktivum pro vytvoření stabilních mincí. To dále umožní třeba půjčování peněz.
-
Decentralizované řízení projektu včetně možnosti hlasovat.
-
Unikátní (non-fungible) tokeny, které budou představovat nějaký vzácné věci. Brzy to uvidíme ve hrách jako herní předměty. Další krok povede hlouběji do fyzického světa.
Lidé stále více mluví o reálném využití. My jsme stále na začátku a vlastně nic není hotové. Současné projekty neškálují a ani se smart kontrakty jsem zatím daleko nedošli.
Charles Hoskinson navštěvuje státy a baví se s lidmi a politiky o regulacích i možném využití Cardana. To samé dělá Emurgo i Cardano Foundation. IOHK tak může vybudovat systém, který se minimálně v některých státech bude moci legálně používat, neboť vyhoví regulacím.
Transakce Cardana budou moci nést meta-data. Pokud bude požadavek na to, že prodejce musí mít registrovanou adresu, na kterou může přijímat platby pouze od občanů dané země a z každé transakce se odvede daň, bude to možné. Pokud bude moci přijímat anonymní transakce, ale pouze od lidí starších 18 let, bude to také možné. Cardano toho bude umět mnohem víc, co se týče transakcí. Tohle není o to, že Alice posílá Bobovi 0,5 BTC. Kontext transakce je velmi důležitý, neboť se s tím dá pracovat a vyhovět regulacím. Bude potřeba pracovat s identitou, ale tak to funguje i nyní. Moderní technologie však umožní věci jako poslat transakci, ověřit či zajistit některé věci (věk, platba daně …), a přitom stále zajistit vaše soukromí, právo na založení si účtu atd. Nad tímhle vším se dají vytvořit zajímavé služby. Smart kontrakty mohou být potřebným impulzem pro oživení celého kryptoprostoru a jsou nezbytnou součástí decentralizovaných financí (DeFi).
Adopce kryptoměn rozhodně naruší státní struktury a banky a to ne nutně negativně. Adopce zakázaného projektu by mohla vést k chaosu. Adopce regulovaných kryptoměn k postupné změně. Cardano může být jeden z prvních projektů, který bude připravený na reálný byznys a vyhoví regulacím. Přitom ne nutně rezignuje na soukromí. Platit za služby pro dospělé je v pořádku, podporovat teroristy už ne. Ale to je trochu jiné téma.