Decentralizace blockchainových sítí je složité téma. V tomto článku se budeme zabývat tím, proč je zásadní usnadnit lidem účast na decentralizaci sítě. Prozkoumáme vyhlídky decentralizace Cardana ve srovnání s Bitcoinem a Ethereem.
Práce pro blockchainovou síť
Jednoduše řečeno, decentralizace spočívá v rozdělení moci mezi co největší počet účastníků. Distribuovaná síť se skládá z jednotlivých uzlů, které však mohou mít různé funkce. Dokonce i uzly se stejnou funkcí mohou mít v síti různé pozice z hlediska moci. Decentralizace blockchainových sítí je vždy založena na zdroji s určitou tržní hodnotou. U sítí PoW je to především kombinace energie a hardwaru ASIC, u sítí PoS jsou to mince projektu. Je tedy jasné, že účastníci si nikdy nebudou zcela rovni. Bohatší lidé si mohou za peníze koupit větší rozhodovací pravomoc v síti (ať už na úrovni síťového konsensu, nebo projektového rozhodování). Pokud je významná část rozhodovací moci v rukou několika jedinců, můžeme hovořit o určité formě centralizace. Poměr mezi osobami, které rozhodují, a ostatními účastníky definuje kvalitu decentralizace.
Proč by se lidé měli chtít zapojit do decentralizace? Každá blockchainová síť má systém ekonomických pobídek a může odměňovat ty, kteří vykonávají určitou práci v zájmu sítě. Touha pracovat pro síť a být za to odměňován je to, co činí sítě decentralizovanými a bezpečnými. Blockchainové sítě jsou globální a mají ambice stát se alternativou k současným finančním službám a penězům. V ideálním případě by tedy pro síť měl pracovat prakticky každý, kdo sdílí stejné ideály. Jednotlivé sítě se v mnoha ohledech liší v tom, koho a jak jsou schopny zaměstnávat a odměňovat.
Staking je nová forma těžby
Síť bude decentralizovanější, pokud bude pro jednotlivce levné a technicky snadné se do ní zapojit. Troufáme si tvrdit, že Cardano je z hlediska možnosti podílet se na decentralizaci sítě tou nejvíce inkluzivní sítí. Je zřejmé, že ne každý člověk na planetě bude provozovat full-node nebo ASIC miner. Technologická složitost a vysoké vstupní náklady by neměly být překážkou pro zapojení do decentralizace.
Síť Cardano má provozovatele poolů, kteří tvoří skupinu producentů bloků. Jedná se o skupinu odborníků, kteří umí provozovat plné uzly a vědí, jak je zabezpečit. Produkce bloků je zodpovědná činnost a rozhodně není pro každého. Tato exkluzivní skupina má poměrně vysokou rozhodovací pravomoc, ale její moc není neomezená. Důvěru je třeba si zasloužit.
V každém demokratickém systému by měl existovat určitý systém kontroly a možnost oslabit pozici jednotlivců, kteří svou práci neodvádějí dobře. V síti Cardano mají tuto moc všichni držitelé ADA, kteří mohou své mince, tj. svou rozhodovací moc, delegovat na skupinu, kterou si dobrovolně zvolí.
Delegáti nemusí provozovat plnohodnotný uzel. Potřebují pouze peněženku (ideálně HW peněženku), aby měli rozhodovací pravomoc v síti. Delegáti dokonce nenesou žádné riziko spojené se ztrátou mincí, protože Cardano nemá slashing (možnost odebrat mince někomu, kdo se nechová v souladu se zájmy sítě). Pokud pool neodvádí svou práci dobře, lidé delegují mince do jiného poolu, což je pro provozovatele poolu dostatečný trest.
Dalším faktorem, který může lidi odradit, je riziko. Těžba bitcoinů PoW je v podstatě podnikání. To znamená, že pokud jednotlivec není schopen nést riziko spojené s těžbou a provádí ji ve vysoce konkurenčním prostředí, nemůže síti nijak významně pomoci a je nucen přenechat rozhodovací pravomoc někomu jinému.
Těžba PoW je nejen vysoce exkluzivní, ale také nespravedlivá. Jako velcí odběratelé mohou velcí hráči snáze vyjednat slevy od dodavatelů energie a výrobců ASIC minerů. Mohou dokonce vyjednávat s pooly o vyšších odměnách za to, že na ně delegují hash rate. Menší hobby těžaři jsou ve značné nevýhodě. Těžba je navíc centralizovaná tam, kde jsou k tomu lepší podmínky. Dříve to byla Čína, nyní jsou to USA.
Sítě PoS jsou spravedlivější, protože nedávají velkým hráčům skrytou konkurenční výhodu v podobě možnosti získat náskok. Protokoly kontrolují staking včetně všech odměn. Vše je transparentní a automatizované.
V ekosystému Cardano není definována žádná spodní hranice pro staking. Stačí doslova pár mincí ADA, které můžete delegovat do poolu. Hodnota mincí ADA je všude na světě stejná, takže neexistuje žádné geografické omezení. Totéž platí pro Ethereum. Má to však jeden háček. Ethereum nepracuje s konceptem poolů na úrovni protokolu. Každý, kdo se chce stát validátorem, musí provozovat vlastní plnohodnotný uzel a mít 32 ETH. Tyto požadavky jsou poměrně náročné a pro mnoho lidí činí staking nedostupným. 32 ETH je hodně peněz což zvýhodňuje ty, kteří přišli dříve.
Lidé s menším počtem mincí ETH musí věřit třetí straně, že za ně mince vsadí. Případně mohou využít decentralizovanější řešení. Nicméně node bude vždy provozovat človkě, kteřý může udělat chybu, ať úž umyslně či neúmyslně. Protokol Ethereum mince zamyká a může je odebrat těm, kteří se nechovají v souladu se zájmy sítě. Vlastníci ETH nesou riziko a musí důvěřovat třetí straně, že delegovanou moc nezneužije.
Externí energie vs. nativní mince
Konsensus PoW je postaven na nutnosti spotřebovávat energii a nakupovat drahý hardware. Těžba je pouze pro bohaté. Navíc jednotlivec, který si může dovolit koupit jeden ASIC miner, nemá šanci konkurovat podnikatelům, kteří staví těžební haly s desítkami tisíc kusů těžebního vybavení. Drahý ASIC hardware je součástí zabezpečení sítě, ale také dělá z těžby exkluzivní záležitost.
Sítě PoW využívají 2 vzácné zdroje, mince BTC a energii. Těžaři nakupují energii a náklady na ni hradí prostřednictvím vydělaných mincí BTC. Běžný držitel BTC nemá v síti žádnou moc, protože BTC mince jsou pouze odměnou pro těžaře, nikoliv zdrojem používaným k distribuci energie. Výhodou je, že síť je závislá na externím fyzickém zdroji. Tato výhoda se však týká pouze bezpečnosti sítě. Z hlediska decentralizace je to spíše velká nevýhoda. Není možné se do těžby zapojit rychle a levně. Hlavně nelze garantovat zisk.
Bohatí a velcí těžaři si tak udržují své silné postavení v síti. S každou získanou odměnou mohou snadno rozšiřovat své podnikání, takže jejich moc neustále roste. Deset tisíc ASICů v rukou jednoho těžaře představuje větší moc než stejné množství zařízení v rukou 10 000 jednotlivých těžařů. Zatímco podnikatel si může za odměnu koupit nový ASIC miner každý den, jednotlivým těžařům to může trvat relativně dlouho, dokonce i roky. V systému PoW bohatí bohatnou rychleji.
V ekosystému Cardano jsou mince ADA přímo vzácným zdrojem, který se používá k distribuci rozhodovací moci. Tento systém je mnohem srozumitelnější. Každý, kdo si koupí mince ADA, má právo podílet se na bezpečnosti sítě (zvyšuje poptávku po mincích) i na decentralizaci (čím více roste distribuce mincí ADA, tím více roste decentralizace).
Je geniální kombinovat bezpečnost sítě s vysokým stupněm decentralizace. Decentralizace i zabezpečení sítě musí škálovat s rostoucím počtem uživatelů. V současné době má síť Cardano tisíc aktivních producentů bloků (poolů) a více než milion delegátů. Pokud adopce vzroste 10x, mělo by být aktivních poolů 10 tisíc a delegátů 10 milionů. Nemělo by se tedy stát, že počet delegátů poroste a počet poolů se bude snižovat. U Bitcoinu můžeme pozorovat, že zatímco počet držitelů BTC roste, počet poolů je konstantní nebo klesá. Těžba se stále více centralizuje a profesionalizuje.
V Cardano síti jsou odměny pro všechny poměrné. Velcí hráči proto nemají žádnou výhodu oproti těm menším. Každá jednotlivá ADA získaný jako odměna za staking se automaticky započítává do celkového stake delegáta. Velcí hráči dostávají větší odměnu, protože stakují větší množství mincí. Nemohou však získat skrytou výhodu nebo jinak oslabit menší hráče, kteří dostávají poměrně stejnou odměnu. Síla velkých roste stejně rychle jako síla malých. Pokud má jeden uživatel 10,000 ADA a deset uživatelů každý 1000 ADA, odměny jsou ve výsledku shodné stejně jako rozhodovací moc.
Závěr
Pokud by došlo k bitcoinizaci, několik těžařů a provozovatelů velkých poolů by ovládlo celou síť. Tím bychom se svým způsobem vrátili k fiat systému, kde uživatelé peněz musí důvěřovat třetí straně. Rozdíl je pouze v tom, že v případě peněz důvěřujeme jedné konkrétní instituci. V případě amerického dolaru lidé důvěřují Fedu. V případě Bitcoinu je to stále určitá skupina lidí. Jak jsme však psali na začátku, stále jde o rozumný poměr. V případě decentralizovaných sítí bychom měli vždy trvat na tom, že čím méně moci jednotlivci mají, tím lépe.
Pokud by hypoteticky došlo ke Cardanizaci, každý jednotlivý držitel mince ADA by měl malý kousek rozhodovací moci. V ekosystému budou vždy existovat jedinci s větším počtem mincí, kteří budou mít větší rozhodovací pravomoc. Pokud bude existovat velký počet menších držitelů a jejich celková rozhodovací moc bude větší než například 60 %, stále bude platit, že rozhodují jednotlivci, nikoliv výlučná skupina. Stejně jako v případě PoW se jedná o rozumný poměr. PoS a PoW jsou na tom relativně podobně co se týká udržení se u rozhodovací moci. PoS má zásadní výhodu v tom, že je inkluzivnější.
Pro lidi je snazší zapojit se do stakingu než do těžby. V mé oblasti mnoho lidí stakuje, ale nikdo netěží. Dokonce znám více výrobců bloků. To v podstatě znamená, že já a moji přátelé decentralizujeme Cardano. Nikdo z nás se nezapojuje do decentralizace Bitcoinu. Ne proto, že bychom nechtěli, ale protože je to drahý a riskantní proces. Ethereum je také síť PoS, ale na uživatele, kteří se chtějí podílet na decentralizaci, klade velké nároky.
Decentralizace sítě Cardano má potenciál růst, zatímco decentralizace Bitcoinu v průběhu času neustále klesá. Ethereum přechází na PoS, takže by bylo nespravedlivé soudit, jakým směrem se decentralizace bude ubírat. Nicméně jsme popsali určité nevýhody ve srovnání s Cardanem, které vnímáme. Neznamená to, že by Ethereum bylo horší než Cardano. Je třeba na něj pohlížet jako na jinou síť s odlišnými vlastnostmi a teprve čas ukáže, který systém si lépe udrží vysokou úroveň decentralizace.
Článek připravili Cardanians s podporou od Cexplorer.
Přečtěte si celý článek: