Mnozí vnímají existenci týmu skepticky, protože to považují za formu centralizace. Bez týmu by však jakýkoli blockchain přestal existovat. Například v roce 2010 Satoshi zachránil Bitcoin před jistou smrtí. Budeme mluvit o tom, co se stalo v minulosti a jak to chápat v kontextu decentralizace. Tento článek je věnován zejména nováčkům, kteří chtějí pochopit, proč je governance nezbytnou součástí každého blockchainu a jaké formy může mít. Pochopíte, proč se Cardano ubírá směrem k decentralizovanému řízení a jakou pozici budou mít držitelé ADA ve vztahu k týmu.
Říká se, že tým centralizuje blockchain
Blockchainové sítě by měly být decentralizované. Z definice víme, že v decentralizovaném systému nesmí existovat žádný orgán nebo třetí strana, která má výrazně vyšší rozhodovací pravomoc než všichni ostatní. V ideálním případě (který neexistuje) by všichni účastníci sítě měli mít rovnocenné postavení.
Decentralizaci blockchainu rozdělujeme na produkci bloků a projektové řízení (governance). Zatímco dnes lidé vědí o výrobě bloků relativně hodně, řízení je stále zahaleno tajemstvím a mýty.
Lidé mají někdy zkreslené představy o tom, co je blockchain. Myslí si, že jde pouze o síť, ve které pár nadšenců provozuje nody nebo pooly za odměnu. Uživatelé mohou tuto síť volně používat a využívat všech výhod decentralizace. Z uživatelského hlediska a také z pohledu produkce bloků to takto funguje.
Druhá část reality je, že lidé provozující uzly v podstatě pouze přebírají software, který provozují na svém hardwaru.
Je tedy důležité se ptát, odkud software pochází, kdo jej spravuje a jak souvisí s decentralizací.
Lidé vědí, že software většinou vyrábějí firmy. Například Windows je vyvíjen společností Microsoft a Meta vyvíjí Facebook. Většinou se jedná o velké světové společnosti. Jsou centralizované, mají generální ředitele a zdrojový kód je uzavřený (nikdo z veřejnosti ho nevidí).
Je logické, že si lidé myslí, že za blockchainem nemůže být společnost s generálními řediteli. Není tedy governance pouhou dobře znějící slovo které do světa blockchainu nepatří?
Někteří vnímají vládnutí negativně, protože vždy představuje určitou úroveň centralizace v systému, který by měl být decentralizován. Alespoň to někteří lidé říkají.
Realita je taková, že vývoj softwaru vždy byl a do jisté míry zůstane centralizovaný. A co víc, každý software potřebuje tým, koordinaci, management a někoho, kdo převezme zodpovědnost za klíčová rozhodnutí.
Blockchain nemůže existovat bez týmu. Vždy musí být k dispozici někdo, kdo vyřeší naléhavý problém a myslí na zvýšení efektivity a škálovatelnosti, stejně jako na vylepšení a inovace. Blockchain bez týmu by zemřel.
Nevěříš? Pojďte se s námi podívat, jak Satoshi zachránil Bitcoin před téměř jistou smrtí.
Jak Satoshi zachránil Bitcoin
Věděli jste, že 15. srpna 2010 neznámý hacker málem zničil Bitcoin? Hacker vygeneroval 184,467 miliard BTC coinů z ničeho nic v tom, co se stalo známým jako Value Overflow Incident.
Satoshi Nakamoto rychle hard-forkoval blockchain, aby odstranil 184,467 miliard BTC. To ten den zachránilo Bitcoin před předčasnou smrtí.
Satoshi Nakamoto vytvořil opravu kódu do 3 hodin. Raný vývojář Bitcoinu Gavin Andresen spolupracoval se Satoshim na rychlém řešení. Do 5 hodin od incidentu Satoshi vydal verzi Bitcoinu 0.3.1, která zabránila budoucímu tisknutí Bitcoinů prostřednictvím tohoto exploitu.
Tohle byl hard fork. Hned několik hodin po vydání verze 0.3.1 existovaly dvě různé verze Bitcoinu. Satoshi naléhal na těžaře, aby netěžili špatný řetězec, protože by to prodloužilo, než by se dobrý řetězec stal dominantním řetězcem. Pouhých 19 hodin po začátku incidentu se dobrý řetězec stal dominantním řetězcem.
V příběhu se budeme v článku vracet.
Blockchain potřebuje tým
Co musel Satoshi udělat, aby zachránil Bitcoin?
Satoshi a Gavin Andersen (tým!) museli najít chybu ve zdrojovém kódu a opravit ji. Poté museli vydat novou verzi softwaru (klienta). Ale nestačilo to. Bylo nutné, aby se lidé o chybě dozvěděli a s opravou souhlasili, tedy aby si na své počítače nainstalovali novou verzi klienta. Satoshi a Gavin museli informovat lidi o chybě a instruovat je, aby zachránili Bitcoin. Bylo nutné přesvědčit většinu těžařů (přesněji získat dominantní hash rate), aby verze Bitcoinu s opravenými chybami zvítězila nad verzí starší. Byl uplatněn vliv autority.
Jednalo se o první velký blockchainový incident, který k vyřešení potřeboval nějakou formu řízení.
Tyto otázky budou nesmírně důležité. Přežil by Bitcoin, kdyby Satoshi chybu neopravil? Co by se stalo, kdyby se podobná chyba objevila znovu, řekněme příští týden? Vidíte v tomto příběhu nějaké formy vládnutí?
Je zřejmé, že bez zásahu Satoshiho, nebo kohokoli jiného, by Bitcoin nepřežil. Toto zjištění lze aplikovat na každý další existující blockchain včetně Cardana. Blockchain jednoznačně potřebuje tým schopný vyřešit naléhavý problém.
Jakákoli technologie, i ta nejlepší, může selhat, protože její jednotlivé součásti mohou zastarat nebo se může změnit prostředí, ve kterém je nasazena. Nebo může být výrazně lepší konkurence a lidé migrují do něčeho nového. Je tedy nutné myslet na technologickou dominanci.
Satoshi a Gavin byli v jednu chvíli v pozici, kdy si nebyli jisti, zda dokážou zachránit Bitcoin. A to i přesto, že měli novou verzi Bitcoinového klienta s opravenou chybou.
Tým musel komunikovat se všemi lidmi provozujícími úplný uzel a přesvědčit je, aby nasadili novou verzi. Lidé však nemuseli souhlasit.
Je zřejmé, že v případě fatálního problému mají všichni tendenci spolupracovat. Někdy se však může jednat jen o menší upgrade, který může být kontroverzní a operátoři full node na něj mohou mít jiný názor. Některé z nich si novou verzi nainstalují a některé ne.
Tato forma správy funguje v Bitcoinu dodnes a doufám, že vás nepřekvapí, že funguje i v ekosystému Cardano.
Bitcoin má tým. Dokonce bych mohl říci, že má několik týmů. Některé jsou financovány z fondů rizikového kapitálu. Cardano má také tým, konkrétně Input Output Global (dříve Input Output Honk Kong).
Tým IOG vydává nové verze klienta Cardano a nabízí je provozovatelům poolu. Stejný klient se dostává k lidem přes peněženku Daedalus. Klienta není možné lidem nijak vnucovat. Tým IOG nezná provozovatele poolů a nezná jejich adresy. Tým může pouze vydat novou verzi, vydat seznam aktualizací a umožnit lidem zkontrolovat změny ve zdrojovém kódu. Lidé mohou otestovat novou verzi klienta na vlastní nebo veřejné síti a dobrovolně se rozhodnout pro instalaci na svůj počítač.
Mezi týmem a operátory úplných uzlů musí existovat nějaké komunikační kanály. Mohou to být sociální sítě nebo nějaká veřejně dostupná chatovací aplikace.
Na obrázku níže vidíte základní formu řízení mezi týmem IOG a provozovateli poolu Cardano (na obrázku je pouze jeden operátor). Operátor poolu nemusí nutně důvěřovat týmu, ale může důvěřovat pouze zdrojovému kódu (nedůvěřovat lidem, věřit kódu) a rozhodnout se, zda na svůj uzel nainstaluje novou verzi. To umí každý operátor v síti Cardano. Aby bylo možné používat nové funkce nebo opravy chyb, musí nová verze klienta přijmout (a nainstalovat) většina provozovatelů poolů. Jinak síť zůstane na staré verzi.
Jedním z klíčových aspektů blockchainového průmyslu je, že zdrojový kód klienta je otevřený a kdokoli se na něj může podívat. To je velký rozdíl oproti firmám, které lidem svá řešení nějakou formou prodávají (je jedno, jestli lidé platí přímo nebo jsou předmětem cílené reklamy).
Jak to funguje v Bitcoinu?
V podstatě to samé, s tím rozdílem, že je zde méně důležitých uzlů, tedy poolů, takže komunikace s provozovateli poolu je jednodušší a rychlejší. Asi se všichni znají.
Abych to shrnul, Bitcoin i Cardano mají svůj tým. Týmy udržují zdrojový kód, vylepšují jej a inovují. Někdy vydávají novou verzi, kterou nabízejí operátorům plných uzlů. Jedná se o základní formu decentralizovaného řízení.
Rozdíl mezi spuštěním Bitcoinu a Cardano
Je důležité pochopit, jak se Bitcoin liší od Cardana, pokud jde o roli týmu. Satoshi spustil Bitcoin jako experiment. Nechtěl s tím být spojován, protože podobné pokusy o spuštění nějaké formy nestátních peněz v minulosti skončily trestním stíháním autorů.
Satoshi předal projekt Bitcoin Gavinu Andresonovi a zmizel. Možná ani příliš nepřemýšlel o vládnutí. Možná si myslel, že někomu stačí mít kontrolu nad GitHubem a vydáváním nových verzí.
Zdrojový kód Bitcoinu nebyl nejvyšší kvality a tým ho dodnes refaktoruje. Možná ani Satoshi nevěřil, kam až se Bitcoin dostane.
Satoshiho pozice byla zcela odlišná od pozice týmu IOG.
Od začátku chtěl tým IOG dát lidem kvalitní a spolehlivý software bez hloupých chyb. Cílem projektu Cardano je mít decentralizovaný systém umožňující výstavbu alternativních finančních služeb. To je obrovská zodpovědnost. Navíc bylo od samého počátku zřejmé, že vývoj takového systému bude trvat roky. Nedílnou součástí projektu je od počátku tým IOG.
V plánu je 5 období. Poslední éra, Voltaire, je věnována decentralizovanému vládnutí.
Síť Cardano byla spuštěna v roce 2017, ale od roku 2015 tým provádí vědecký výzkum a implementuje zdrojový kód pomocí formálních metod. Upgrady sítě a postupná vylepšení jsou nedílnou součástí projektu.
Po odchodu Satoshiho se ujalo vyprávění, že Bitcoin je hotový a není potřeba jej příliš vylepšovat. Přestože jde pouze o vyprávění a kód se refaktoroval, všichni začali souhlasit s tím, že Bitcoin bude konzervativní projekt s minimem změn.
Bitcoineři začali tento postoj promítat do dalších blockchainových projektů jako jediný správný. Někteří lidé někdy zašli tak daleko, že tvrdili, že Bitcoin nemá žádný tým nebo vůdce, nebo že pokud má blockchain tým, je nutně centralizovaný. Všechna tato tvrzení pramení z neznalosti toho, jak je software vyvíjen a udržován.
Důležitost týmu lze bagatelizovat, lze se tvářit, že tým neexistuje, nebo naopak, že kód může upravovat kdokoli na světě, ale je důležité si uvědomit, že vždy musí být někdo, kdo vyřeší naléhavý problém a možná zachránit síť před smrtí.
V případě problému, který jsme u Bitcoinu popsali výše, je nutné, aby někdo veřejně komunikoval a koordinoval případný restart sítě nebo doporučil, který řetězec je ten pravý (ať už to znamená cokoli).
Kdyby blockchain neměl kvalitní a zkušený tým odborníků, upřímně bych ho z bezpečnostních důvodů ani používat nechtěl.
Je možné zlepšit governance?
Víte, co bylo hlavní příčinou Bitcoinové chyby?
Kód pro kontrolu bitcoinových transakcí nefungoval dobře. Výstupy mohly být tak velké, že při sečtení přetékaly. Hacker na to přišel a využil toho. Bitcoin by měl mít pouze 21 milionů BTC coinů. Hacker v jediné transakci vytvořil 8 784krát více bitcoinů, než by kdy mělo existovat.
Pro tým byla oprava přímočará a relativně snadná. Ale není to vždy tak snadné.
Některé problémy mohou být dlouhodobého charakteru nebo pramenit z neefektivnosti, která nebyla dříve zjevná nebo nebyla překážkou pro používání sítě. Takovými problémy jsou například malá škálovatelnost nebo problém s dlouhodobou ekonomickou udržitelností Bitcoinu (bezpečnostní rozpočet). Jednotliví členové týmu i členové komunity mohou mít na tyto problémy různé názory a mohou navrhovat různá řešení.
Dostáváme se k dalším důležitým otázkám. Kdo má o těchto otázkách rozhodovat? Kdo je zodpovědný za implementaci řešení? Z čeho má být tým financován?
Tým se může rozhodovat z pozice moci v dobré víře, že pro projekt dělá to nejlepší. To může také znamenat nedělat příliš mnoho a zachovat status quo. Nebo se tým může rozhodovat společně s ostatními členy komunity. S jakými členy a jak by měla komunikace vypadat?
Ve výše popsané základní formě vládnutí chybí jeden důležitý aspekt. Drahý nebo vzácný zdroj, na jehož základě by měla být postavena governance. V případě Bitcoinu je to hash rate, zatímco v Cardano jde o coiny ADA.
Operátoři poolu provozují nějakou verzi klienta, ale o síle daného uzlu v síti (to je počet bloků, které pool dokáže vyprodukovat) rozhoduje delegovaná moc. To nemusí platit pro všechny blockchainy. Pro Bitcoiny i Cardano vlastní zdroj decentralizace mnoho subjektů. Těžaři delegují hash rate na pooly, zatímco stakeři delegují coiny.
O tom, která verze klienta bude dominantní, tedy rozhodují nejen provozovatelé poolů, ale i delegáti. Provozovatelé poolu jsou nuceni chovat se tak, aby si zachovali přízeň delegátů.
Na obrázku níže můžete vidět operátora provozujícího pool a také delegátory, kteří se rozhodli podporovat pool delegováním ADA coinů (nebo hash rate). To nejen zvyšuje šance poolu na produkci více bloků, ale také naznačuje podporu pro konkrétní verzi klienta. Mnoho lidí si to možná ani neuvědomuje a staking (nebo těžbu) vidí pouze jako příležitost k zisku z výroby bloků. Delegování mincí je projevem vládnutí.
Delegátoři jsou aktivní součástí řízení. Kde jsou hranice odpovědnosti delegátů za projekt? Měli by delegátoři rozhodovat o verzi klienta pouze delegováním do poolu (jehož operátor nainstaloval konkrétní verzi), nebo by měli mít větší kontrolu nad týmem?
Pokud měli delegáti kontrolu nad týmem, jde vlastně jen o zefektivnění komunikace. Místo toho, aby delegáti rozhodovali o výsledku práce týmu, tedy o nové verzi klienta, rozhodují o tom, co má v klientovi být. Je to aktivnější forma řízení, která vyžaduje vyšší zapojení.
Pokud delegáti nemají nad týmem kontrolu, může si tým dělat nebo nedělat v podstatě, co chce. Tým rozhoduje, jaké problémy vyřeší, kdy je vyřeší a jakým konkrétním způsobem. Tým lze vnímat jako formu diktatury.
Zapojení delegátů do tohoto procesu může urychlit řešení některých problémů a definovat priority. Svým způsobem se tým stává služebníkem komunity.
Mohli nebo by měli mít delegáti větší kontrolu nad týmem?
Na obrázku níže můžete vidět, že delegátoři nejen delegují do poolu, ale také rozhodují o tom, jaké změny se dostanou do zdrojového kódu. Rozhodují, na čem bude tým pracovat.
Cardano má tu výhodu, že všichni držitelé ADA se mohou podílet nejen na stakingu, ale také na vládnutí. Kdo jiný než uživatelé by měl rozhodovat o tom, jak má síť fungovat a jaké funkce by měla mít? Uživatelé jsou zúčastněné strany, takže pobídky jsou dobře sladěny. V budoucnu však ne všichni uživatelé budou držiteli ADA.
V Bitcoinové síti je rozložení síly odlišné, protože delegátoři jsou těžaři a nemusí to být nutně držitelé BTC. Držitelů BTC (stovky milionů) je podstatně více než těžařů (desítky až stovky tisíc).
Uživatelé (držitelé mincí) mohou provozovat svůj vlastní úplný uzel. Přemýšlejte sami, jak se běžný úplný uzel liší od poolu, kterému je delegován ADA coin nebo hash rate a který produkuje bloky. Je zřejmé, že pozice těchto uzlů není stejná. Drahý zdroj je vždy nejlepší ochrana před Sybil útoky.
Je tedy možné, a dokonce žádoucí, zvýšit vliv drahého zdroje na fungování týmu. Governance nemusí být omezená pouze rozhodováním o verzi klienta která bude v síti dominantní. Je možné zapojit delegotory do procesu řízení a dát jim kontrolu nad vývojem klienta.
Závěr
Z pohledu decentralizace je delegování odpovědnosti na držitele ADA logickým krokem, protože tým nemůže zůstat v pozici moci navždy. Projekt se musí vyvíjet a přicházet s inovacemi. Někdo musí určit směr. Pokud to tým neudělá, bude to v rukou komunity. Držitelé ADA jako celek musí být zapojeni a mít dostatečné znalosti v různých oblastech, aby mohli činit správná rozhodnutí. Jedním z konceptů, jak toho dosáhnout, jsou delegovaní zástupci (DReps). O tom si povíme příště.
Jeden z největších mýtů je, že Charles Hoskinson má tlačítko STOP který mu umoží vypnout Cardano. To je totální nesmysl. Charles je CEO společnosti IOG a má společně s týmem kontrolu nad zdrojovým kódem. V principu je to úplně stejné jako u Bitcoinu. Našli byste samozřejmě nějaké dílčí rozdíly. Vliv týmu na blockchain končí u vydání nové verze. Instalaci klienta a produkce bloků týmy nemají šanci zásadně ovlivnit.
Tento článek napsali Cardanians s podporou od Cexplorer.
Přečtěte si článek v AJ: https://cexplorer.io/article/understanding-the-need-for-governance